Jak přežít výročí

Výročí traumatické události může být doba, kdy se znovu vynořují vzpomínky, emoce a tělesné pocity spojené s minulostí. Je přirozené, že se v těchto dnech člověk cítí citlivější nebo unavenější.

Pojďme se spolu podívat na to, jak se na toto období připravit s laskavostí k sobě – abyste ho mohli prožít tak, jak potřebujete.

Před výročím

Je dobré mít plán. V náročnějších situacích pomáhá pocit předvídatelnosti a kontroly nad situací. Rozhodněte se předem, jak chcete den strávit. Pomáhá, když si na ten den naplánujete tak, abyste se o sebe dobře postarali.

Pozor na spouštěče. V období výročí bývá zvykem, že událost může být připomenuta v médiích. Omezte sledování zpráv a sociálních médií, které se události jakkoli dotýkají. Vyhněte se i rozhovorům, o nichž víte, že by vás mohly rozrušit. Je dobré, abyste to byli vy, kdo si zvolí, jak a kdy si tu věc chcete připomenout, s kým o ní chcete mluvit nebo mlčet.

Připravte okolí. Pokud se naopak bojíte, že ostatní zapomněli, že si nevzpomenou, můžete jim to předem připomenout sami, včetně toho, co by vám bylo v daný den od nich příjemné.

Minimalizujte další zátěž. V těchto dnech se snažte neřešit náročné úkoly nebo konflikty. Dopřejte si prostor jen pro to, co je skutečně důležité.

Během výročí

Pečujte o své tělo. Zaměřte se na základní potřeby – spěte, jezte, hýbejte se. Procházka vám pomůže utřídit myšlenky, dechová nebo relaxační cvičení mohou pomoci zmírnit napětí v těle.

Opřete se o druhé lidi. Možná budete chtít vzpomínat s ostatními lidmi, kteří tu situaci zažili také, možná budete chtít být se svými nejbližšími, možná budete potřebovat být sami. Někdy si můžeme chtít povídat, někdy stačí jenom přítomnost druhého člověka.

Vytvořte si smysluplný rituál. Můžete uctít minulost způsobem, který vám dává smysl – zapálit svíčku, zasadit rostlinku, darovat něco na dobrou věc nebo napsat dopis. I malé gesto může přinést klid a symbolické uzavření.

Najděte si zdravé rozptýlení. Pomáhá věnovat se aktivitám, které vás těší – tvoření, procházce, čtení, poslechu hudby nebo sledování oblíbeného filmu. Dovolit si chvíle radosti neznamená zapomenout, ale vyvážit bolest něčím, co vás posiluje.

Uzemněte se v přítomnosti. Pokud cítíte, že se vás zmocňuje silná emoce, zkuste se zaměřit na své smysly – co právě vidíte, slyšíte, cítíte. Pomalu se vraťte do „tady a teď“.

Používejte nástroje pro zvládání stresu. Mějte po ruce techniky, které vám pomáhají zvládat napětí – ať už je to pomalé dýchání, ukotvovací cvičení, poslech hudby nebo aplikace pro relaxaci.

Po výročí

Dopřejte si regeneraci. Po přečkání výročí se může dostavit úleva, ale není tomu tak vždy. Emoce mohou ještě doznívat, může přijít únava nebo pocit prázdnoty. Je to přirozené – nervový systém potřebuje čas, aby se znovu stabilizoval. Zkuste víc odpočívat, pokud máte rozkolísaný spánkový rytmus nebo sníženou chuť k jídlu, zkuste se jemně vracet do rutiny – pravidelnost dává pocit jistoty. K běžným činnostem se vracejte pozvolna.

Ohlédněte se. Co fungovalo, co bylo těžké? Připomeňte si, co nebo kdo vám pomohlo. Můžete si o tom napsat krátkou poznámku nebo si o tom promluvit s někým, komu důvěřujete. Pomáhá to integrovat prožitou zkušenost a dát jí rámec.

Dopřejte si extra podporu. Může to být krátké setkání nebo telefonát s blízkým člověkem i pár dní po výročí. Pokud jste v terapii, můžete v dalších sezeních reflektovat, jak výročí proběhlo a co přineslo.

Nezapomeňte

To, co prožíváte, je v pořádku – smutek, zlost, vina, prázdnota i chvíle klidu nebo radosti jsou v období výročí traumatické události běžné. Tyto, ale i některé méně obvyklé reakce jsou přirozené.

Buďte flexibilní. Plán je jen pomůcka, ne povinnost. Dopřejte si svobodu reagovat podle toho, co právě cítíte.

Vyhledejte podporu. Pokud se cítíte přetíženi nebo se vaše potíže zhoršují, neváhejte vyhledat odborníka na duševní zdraví nebo se obraťte na svého lékaře. Řít si o pomoc není známka slabosti, ale odvahy a péče o sebe.

Některá výročí jsou bolestná. Mohou být ale zároveň i příležitostí – uvědomit si kus cesty, který jsme od té doby urazili, a znovu si připomenout, že ani v těžkých chvílích nejsme sami.