Domů na svátky

Vánoce jsou mimo jiné obdobím rodinných návštěv. Pokud už bydlíme mimo svou původní rodinu, na svátky jezdíme domů. Objíždíme příbuzné. Máme "naše vánoce," "vánoce s mámou," "vánoce s tátou," "oběd u babičky," "návštěvu u strýce." Potkáváme se se starými kamarády. Celé svátky se stávají logistickou záležitostí, kdy žonglujeme s časem a snažíme se vyhovět všem. Vracíme se k “tradičnímu” způsobu fungování s důrazem na blízké vazby mezi jednotlivými členy a dobou, kdy musíme upřednostnit vztahy před svými osobními potřebami.

Čeká se od nás, že si budeme nablízku. Emočně i fyzicky. A upřímně, ne každý si to užívá. Někomu by možná nejlépe vyhovovalo návštěvy u rodiny odmítnout. Prostě říct “ne,” odkráčet středem a bez pocitů viny si vánoce užít jenom s těmi, se kterými opravdu chceme být (třeba se psem). V našem prostředí jsme ale zvyklí se cítit provinile, když “děláme vlny.” Musím být vděčný a poslušný. Vůči rodině nemůžu zpochybňovat to, jak to funguje. Nebo si dávat hranice. Je to buď anebo.Kdybych dal přednost sobě a vlastní pohodě, pak odmítám svou rodinu. Buď oni, nebo já.

Během svátků jsme tedy postaveni před otázku, jak si zachovat duševní zdraví a zároveň ctít rodinné a kulturní zvyklosti.

Připravte se na chaos. Během svátků a rodinných návštěv je chaos - nepořádek, okolní hluk a nic není jako obvykle. Připravte se na to tím, že:

• Sbalte si nebo si kupte věci, které vás uklidňují doma. Počítačová hra, háčkování, knížka nebo sluchátka, která si můžete nasadit, když potřebujete trochu samoty v jinak chaotické domácnosti bez soukromí a ticha. To vám umožní určitou míru odloučení od prostředí - zejména pokud ho nemůžete opustit - a zároveň zaměstnají vaši mysl, pokud cítíte, že se točíte ve spirále negativních pocitů nebo myšlenek.

• Vytvořte si a udržujte si své malé rutiny. Může se jednat o udržování cvičení, stravování, spánku nebo psaní deníku.

Opřete se o svou zvolenou rodinu. Ještě než vyrazíte domů na svátky, domluvte se s kamarádkou nebo partnerem a řekněte jim, že možná budete potřebovat jejich psychickou podporu. Pozjišťujte jejich možnosti a situaci, a pokud to jde, vymyslete, jak se navzájem podpořit. Možná si můžete každý večer před spaním napsat, nebo si domluvit signál, že vám mají zavolat a dát vám okamžitou záminku odejít (aspoň na nějakou chvíli) z oslav.

Sami si rozhodněte, co je únosné. V rodinách a tradicích bývá někdy složité si uhájit své potřeby. Neklaďte na sebe v tomto směru přehnané nároky. Řekněte si sami pro sebe, co se ještě dá přežít (nebo vám to třeba ani vůbec nevadí, i když by to pro někoho zvenčí bylo možná nezvyklé) a co rozhodně podstupovat nechcete. To vám pomůže si uvědomit, jaké hranice si vlastně máte pro své duševní zdraví nastavit. Nestavějte se před velké cíle, malé krůčky jsou až až.

Nemusíte do toho jít hned konfrontačně. Stanovení hranic někdy není vždycky o tom si je s druhými vyříkat. A nemusíte to dělat zrovna o svátcích a na velkých rodinných setkáních. Může to být o tom, jak si je uděláte. V některých rodinách může být přímé vymezení se vnímáno jako hrubé a neuctivé. Můžete na chvilku odejít nebo jít spát dřív. Můžete si určit časovou hranici, jak dlouho se budete zdržovat v blízkosti některých členů rodiny nebo na návštěvě. Můžete o sobě sdílet a říkat jen to úplně nejnutnější.

Připravte se, že to napoprvé nevyjde. Změny bývají náročné a v rodinách a ve vztazích málokdy stačí říct to jednou. Počítejte s tím, že jim to budete muset znovu opakovat. Budete si muset stát za svým znovu a znovu. Když to nebudete dělat, budou ostatní vědět, že jste to nemysleli tak úplně vážně.

Kompromis. “Ne” je celá věta. Někdy je ale těžké věci odmítnout. A ani nemusíte. Můžete místo toho nabídnout nějakou alternativu, u které se nebudete muset vzdát svých potřeb a přitom dát druhým najevo, že vám na nich záleží. Jestli máte v rodném městě spoustu kamarádů, kteří by se s vámi rádi viděli a strávili s vámi po dlouhé době rádi čas jeden na jednoho, můžete nabídnout místo toho velké setkání se všemi najednou. Odmítnout štědrý večer strávený u tchýně a nechat se místo toho pozvat na kávu druhý den odpoledne.

Přesměrujte hovor. Jestli kolem sebe máte lidi, kteří jsou zvlášť otravní nebo toxičtí, prostě co nejvíc omezte čas strávený s nimi mezi čtyřma očima. A když to není možné, mějte připravená témata, která můžete použít k přesměrování konverzace. Tetička, která se pořád ptá, jestli už máte nějakou holku, nebo kdy teda budete mít ty děti, nebo jak to teda máte s tou školou. Babička, která vám říká, že jste tlustá nebo že za ní málo jezdíte na návštěvu. Místo odpovědi konverzaci okamžitě přesměrujte: Jak se daří [jméno vnoučete]? Nebo: Slyšel jsem, že jste byli se strejdou v Itálii, jaké to bylo?

Buďte realističtí. Nesnažte se sami sebe přesvědčit, že to bude letos jiné. Realisticky si uvědomte, jaké problémy obvykle nastávají. Můžete se díky tomu připravit na to, co už znáte. Přehrajte si v hlavě obvyklé situace a spouštěče a vymyslete pro ně alternativní scénář. Jak je chcete zvládnout tak, aby to pro vás bylo příjemnější a tak, abyste se při tom o sebe dobře postarali. Zamyslete se nad tím, jak jimi projít, když se při tom budete cítit sebejistější a kompetentnější.  

Zdroj: volně přeloženo podle Sahaj Kaur Kohli: How to Set Boundaries When You’ve Never Been Taught How