Jak se ošetřit v prvních chvílích

Někdy se to může stát. Přihodí se něco tak hrozného, neskutečného a nepochopitelného, že se s tím můžeme jen těžko vypořádat. Neštěstí. Živelná pohroma. Teroristický útok. Trestný čin. Válka. Něco, co možná známe z televize. Ale nenapadlo by nás, že se to může týkat taky nás. Přečtěte si několik rad, co můžete udělat pro svou stabilizaci.

Pokud chceme přemýšlet nad tím, co můžeme udělat pro to, abychom se co nejvíce ochránili, můžeme uvažovat nad protisílami, kterými můžeme vyvážit hrůzu, bezmoc a osamělost, kterou jsme prožívali v oněch dramatických okamžicích.

Bezmoc vyvážit tím, že budeme nabízet varianty a dáme mu zažít pocit, že může ovlivnit výsledek.

1. Bezpečí

Pro trauma je příznačný pocit ohrožení. Je důležité dát svému mozku vědět, že nebezpečí už pominulo. Stalo se to. Dopadlo to dobře, nebo špatně, ale skončilo to. Už se to neděje. Uvědomte si a pojmenujte ten moment, kdy nastal konec ohrožení. Samozřejmě, že se ještě budou dít další věci, doznívá to ve vás, ale jste v bezpečí. A pro stabilizaci je pak dobré hledat něco, co k pocitu ohrožení vytvoří protiváhu. Nejvíc ze všeho potřebujeme vědět, že jsme v bezpečí a že už se to znovu nestane. Nelze zaručit, že už nás nikdy nic zlého nepotká, ale musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom se ochránili. Budete-li se cítit bezpečněji, když se doma zamknete na dva západy, tak to udělejte. Mnohem opatrnější bych už byla například s pořízením si zbraně nebo položením pepřového spreje na noční stolek. Každodenní pohled na něj může být pro naši nervovou soustavu spíše připomínkou toho, že jsme v potenciálním nebezpečí než ujištěním se o opaku. Vytvořte si kout nebo místo, které bude oázou klidu a bezpečí. Své smysly obklopte vším, co ve vás evokuje útočiště a ochranu. Klidné zvuky, příjemné obrazy, teplý nápoj, dobré jídlo, měkké a příjemné věci na dotek. Vyhněte se všemu, co může být pro váš mozek signálem ke strachu. Dejte si pozor na sledování zpráv, zbytečně se znovu nevystavujte zatěžující události (pokud ovšem vyloženě necítíte, že to potřebujete k jejímu dobrému zpracování). Doporučuji se také vyhnout všem násilným pořadům v televizi nebo počítačovým hrám. Dejte přednost Lásce nebeské a videím se štěňátky zlatého retrívra.

2. Zklidnění

Pro stres je typická fyziologická reakce, která se spouští v těle. Lidé, kteří prošli traumatem, jsou na jakýkoli stres velmi citliví a silně na něj reagují. Reagují přehnaně, jsou vznětliví, nervózní a popudliví. Jindy naopak nereagují skoro vůbec, jsou odříznutí od svých prožitků. Náš mozek je přepnutý do módu přežití, na emoční inteligenci a ohleduplnost teď nemá kapacitu. Hledejte způsoby, jak se zklidnit nebo se dostat do kontaktu se svým tělem a emocemi. Na odplavení stresové reakce je ideální pohyb. Procházka nebo projížďka na kole je v tomto směru skvělá. Ke zklidnění můžete použít také vůně, zvuky, obrazy, vyhledejte objetí někoho, s kým se cítíte dobře nebo vyhledejte někoho, kdo situací není tolik zasažen a pomůže vám získat si trochu odstup. Můžete využít dechová cvičení, nebo vyzkoušet jógu.

3. Sounáležitost

Nejdokonalejším způsobem, jak regulovat nervový systém, je vztah. V okamžiku ohrožení se aktivuje náš starý reflex být nablízku s druhými lidmi.  Když jsme obklopeni lidmi, kterým na nás záleží, naše tělo produkuje oxytocin. Ten mimo jiné harmonizuje nervovou reakci po odeznění stresu. V mozku fungují zrcadlové neurony, které velmi dobře dokáží "číst" duševní naladění druhého člověka a přizpůsobit mu své ladění.  V situaci krize máme přirozenou potřebu jít do kontaktu s lidmi, se kterými se cítíme v bezpečí. Lidé, kteří v nás vzbuzují důvěru, nám pomohou upravit náš psychický stav do větší pohody.

4. Předvídatelnost a řád

Trauma způsobí chaos. Všechno, co dosud bylo, rozmetá. Nic najednou nedává smysl. Struktura, pravidelnost a normálnost nám může dát rámec, o který se můžeme opřít. Právě ony mohou být tím nástrojem, díky kterému můžeme cítit, že máme věci ve svých rukách. V situaci po traumatické události rozhodně nepotřebujete žádná překvapení. Cokoli, co může zůstat jako obvykle, dělejte jako obvykle. Je to něco, co znáte, na co se můžete spolehnout, co je předvídatelné. Pomůže vám to propojit svět, jaký byl předtím, s tím, co je teď.

5. Mít věci pod kontrolou

Jedním z hlavních znaků traumatu je pocit bezmoci a ztráta kontroly. Na ten teď možná budete obzvláště citliví. Když nastanou situace, kterým budete muset čelit bez ohledu na to, co si myslíte nebo cítíte, vyvolá to ve vás pravděpodobně silnou reakci jako ozvěnu původního zranění. Nebojte se ozvat. Máte právo o sobě rozhodovat, máte právo zacházet se sebou s respektem ke svým potřebám a citům, máte právo říct ne, když to potřebujete.

6. Laskavost

Martin Luther King prý kdysi prohlásil, že z nenávisti a temnoty nás může vyvést jen láska a světlo. To, že se lidem stávají zlé věci, je součástí našeho světa. Stejně tak je ale jeho součástí laskavost k bližnímu, solidarita, důvěra a naděje. Pokud se v tuto chvíli můžete nějakým způsobem spojit s těmito hodnotami, může to představovat velkou úzdravnou sílu a napravit mnoho zlého. Všimněte si, že ve všech těžkých chvílích dojde v první řadě k tomu, že se lidé semknou a vytvoří společně obrovskou vlnu vzájemné podpory, pomoci a solidarity. Uvědomit si, že o sebe lidé pečují a starají se o sebe navzájem, může být zdrojem naděje jako protiváhy k zoufalství a osamělosti, kterou přináší trauma. Všimněte si, že po každé závažné události jsou lidé k sobě najednou velmi laskaví. Každá tragédie spustí obří vlnu solidarity. Vnímejte to. Přijměte pomoc, když vám ji lidé nabízí. A až se na to budete cítit, můžete jejich laskavost jednou předat dál.

7. Vyhledejte odbornou pomoc

Reakce na trauma je skvěle navržený systém pro přežití. Pomůže nám zvládnout situaci, zachránit se. Funguje dokonale, automaticky a ani o ní nemusíte vědět. Změní naše chování. Změní způsob, jak vnímáme, přijímáme informace, způsob, jak cítíme a vyjadřujeme emoce, způsob, jak se vztahujeme k druhým i ke světu obecně. Reakce na trauma je ideální pro přežití. A stejně tak jako máme skvěle navržený systém pro zvládnutí i takto extrémních situací, máme i skvěle navržený systém, jak se z toho postupně uzdravit. Obvykle to trvá dlouho a jednotlivé nepříjemné příznaky postupně odeznívají. Někdy stačí klid, čas a trpělivost. A někdy je přeci jen třeba tento úzdravný proces trochu podpořit zvenčí. Nebojte se vyhledat pomoc, je zbytečné v tom zůstávat sám. Někdy stačí jenom opravdu malá intervence a někdy to potřebuje trochu víc trpělivosti, ale úleva se dostaví.