EMDR: terapie pomocí očních pohybů
EMDR je zkratka anglického Eye Movement Desensitization and Reprocessing. Česky to znamená něco jako "Snížení citlivosti a znovuzpracování událostí pomocí pohybů očí.
Zaměřuje se na znepokojivé vzpomínky a pomáhá člověku je zpracovat. Původně byla vyvinuta pro lidi, kteří prožili závažné trauma (autonehoda, přírodní katastrofa, trestný čin, náhlá ztráta blízkého, informace o závažné nemoci...), ale ukazuje se, že pomáhá zmírnit také řadu jiných psychických potíží, které plynou z negativních zážitků prožitých v minulosti. Pomáhá vnímat sebe sama pozitivněji, přináší úlevu od fyzických potíží způsobených zvýšeným stresem a umožňuje nám reagovat uvolněněji v situacích, které jsou pro nás v současnosti zatěžující.
Jak to funguje
Pracuje se při ní s bilaterální stimulací. Bilaterální znamená oboustranné, stimulace znamená nabuzení nebo povzbuzení. Nejčastěji se k tomu používá pohybu očí - doleva, doprava, doleva, doprava... jako když na kurtu sledujete tenisový zápas. Jenom rychleji. Jindy ale využíváme jiné formy střídání stran, například poklepávání nebo zvuky ve sluchátkách střídavě v levém a pravém uchu. V podstatě jde o to přimět mozek k tomu, aby zapojoval střídavě levou a pravou hemisféru a tím mu dát signál ke zpracovávání informací. Ač vypadá na pohled zvláštně, je terapie EMDR založená na vědeckém poznání (zejména z oblasti neurobiologie) a mezinárodní instituce jako například Světová zdravotnická organizace WHO, Americká psychologická asociace (APA) nebo Světová psychiatrická asociace (WPA) ji doporučují pro léčbu posttraumatické stresové poruchy (PTSD).
Proč to funguje
Jde o empiricky ověřenou, na vědě založenou a obecně uznávanou terapeutickou metodu, která se opírá o standardizované protokoly a využívá prvků různých psychoterapeutických škol. Přesto nebyl dosud uspokojivě vysvětlen mechanismus, díky kterému dochází při EMDR k úlevě od nepříjemných symptomů. Existuje několik teorií, žádnou z nich se nepodařilo potvrdit.
Jedna z nich říká, že jde o formu expoziční terapie. Když budu na nepříjemnou věc myslet opakovaně, časem si na ni zvyknu a přestane mě rozrušovat. Děje se to v bezpečném prostředí, postupně, opatrně a pod dohledem odborníka.
Další teorie říká, že jde o prostou neurobiologii: pohyb očí ze strany na stranu je spojen s orientačně pátracím reflexem, aktivuje korové části mozku a tlumí amygdalu, což vede ke zmírnění stresové reakce v organismu.
Jiná teorie předpokládá, že pohyb očí ze strany na stranu je úzce propojený se zpracováním informací v mozku (a souvisí s dráhou zrakového nervu, která prochází thalamem, což je místo v mozku, které je součástí našeho smyslového, paměťového a emočního systému).
Protože všechny tyto teorie používají spoustu cizích slov, já osobně raději používám příměr se zpracováním informací během spánku, přestože není úplně přesný.
Ve spánku, když se nám zdají sny, se třídí a zpracovává všechno, co jsme během dne zažili. Čerstvé i starší zážitky se smíchají dohromady, vznikne se, který je třeba hezký nebo úplně bláznivý nebo strašidelný a mozek si během toho uloží a roztřídí všechny důležité informace a zážitky. A zařadí je k našim ostatním zkušenostem. Nepotřebné informace označí jako nedůležité a může je zapomenout. Během REM fáze spánku (to je ta fáze, kdy se nám zdají sny) dochází k pohybům očí ze strany na stranu.
Tento proces funguje oboustranně: když rozpohybujeme oči ze strany na stranu, pro mozek je to signál, že má začít zpracovávat a ukládat informace, podobně jako se to děje během spánku. Při práci se vzpomínkami v EMDR spontánně dochází k propojování nejrůznějších vzpomínek, myšlenek pocitů nebo i představ z různých oblastí našeho života. EMDR nám pomáhá zpracovat, zatřídit a propojit důležité informace o nás a o světě, které nám zůstaly z dřívějška nezařazené a nezpracované. Informace se propojí novým způsobem a nám to pomůže nepříjemné "zaseklé" vzpomínky dobře zpracovat a uložit je tak, aby už nás nemusely zatěžovat.
Jak to probíhá prakticky
EMDR je druh terapie, který pracuje se vzpomínkami a využívá při tom bilaterální stimulace, nejčastěji pomocí očních pohybů. Klient myslí na traumatickou vzpomínku, sleduje u toho předmět pohybující se ze strany na stranu a vnímá při tom své emoce, tělo a myšlenkové pochody. Během sezení nepříjemné pocity postupně zeslábnou a člověk od vzpomínky získá větší odstup.
Zlatá poučka pro práci s traumatem říká, že má pět fází: 1. stabilizace, 2. stabilizace, 3. stabilizace, 4. stabilizace a 5. zpracování traumatu. V prvé řadě se tedy stabilizujeme, učíme se zklidnit, vnímat sebe, posilujeme zdroje, zaměřujeme se na to co funguje. Část práce věnujeme posílení toho dobrého, co v životě máme, abychom se o to mohli lépe opřít. Pohybů očí použijeme nejprve k tomu, abychom si některé hezké vzpomínky posílili a dostali je víc do těla. Mezitím máme dost času na to, abychom se s klientem vzájemně poznali a zjistili všechno důležité tak, abychom oba dobře rozuměli tomu, jakým způsobem jej minulé negativní události ovlivňují dnes. Teprve později, až když máme jistotu, že je to bezpečné, můžeme se pustit i do zatěžujících vzpomínek. Při práci se vzpomínkami se zaměřujeme na tři časové úseky klientova života. Nejdříve je třeba nově zpracovat minulé negativní události. Tomu v terapii věnujeme nejvíce času. Když máme hotovo a minulost nás už nemusí zatěžovat, zaměříme se na události v současnosti, které nám minulá traumata nějakým způsobem připomínají a aktivují. A nakonec se zaměřujeme na budoucnost. Soustředíme se na rozvoj dovedností a postojů, které jsou nezbytné pro pozitivní jednání a prožívání v budoucnosti.
Už z tohoto výčtu je jasné, že taková terapie zabere nějaký čas. Pokud se tedy nejedná o nějakou aktuální jednorázovou negativní událost, která nijak nesouvisí s ničím dalším, co se v životě klienta stalo, není to o dvou nebo třech sezeních. A je třeba počítat s pravidelným setkáváním třeba na půl roku (pokud to jde dobře). Změny v prožívání začnou klienti obvykle pociťovat poměrně rychle, potřebujeme ale delší čas na důkladné zpracování všech časových rovin a upevnění nových dobrých přesvědčení o sobě.
Teorie, na které EMDR stojí
Podobně jako jiné objevy, terapie EMDR vznikla šťastnou náhodou. Nejdříve se přišlo na to, že pohyby očí pomáhají léčit traumatické vzpomínky a až později se odborníci snažili najít odpověď na otázku, proč tomu tak je. Jak jsem zmiňovala výše, to se jim uspokojivě dosud nepodařilo. Autorka metody Francine Shapiro pro ni vytvořila teoretický rámec, který nazvala "adaptivní zpracování informací" (AIP).
Každá živá bytost si od narození nese schopnost dobře fungovat, pokud je zdravá, a také se hojit a uzdravovat, pokud se někde poraní nebo onemocní. To platí pro tělesné stejně tak jako i pro duševní zdraví. Náš mozek se umí vyrovnávat s různými životními situacemi a nacházet funkční řešení. Pokud zažijeme něco nepříjemného, obvykle se s tím umíme dobře vyrovnat. Když je ta událost ale příliš intenzivní, nastala příliš rychle nebo nás zastihla příliš křehké, nezralé, nepřipravené nebo zahlcené, může se stát, že v tu chvíli bude naše nervová soustava přetížena a její schopnost tu věc zpracovat bude omezena. Informace se nezařadí do sítě našich ostatních vzpomínek a také naše kapacita zpracovávat ostatní zážitky a informace s tím spojené může být omezená. Samoúzdravný proces se zasekne a zablokuje.
Traumatické vzpomínky
Vzpomínky, které zůstávají nezpracované, poznáme podle toho, že zůstávají pořád stejné. Jako útržky toho, co jsme v tu chvíli vnímali a cítili, včetně toho, co jsme si v tu chvíli mysleli o sobě. Vidíme tu situaci před sebou úplně živě, vnímáme pachy a zvuky, cítíme stejné věci, dokonce i naše tělo zažívá stejné reakce, jakoby se to dělo právě teď. Taková vzpomínka je v naší neuronální síti uložená dysfunkčně a vyvolává různé psychické a fyzické obtíže. Může to například vypadat tak, že se nám opakovaně vynořují nepříjemné živé vzpomínky, zvýšeně reagujeme na některé podněty nebo těžko zvládáme některé situace.
Terapie EMDR nám pomůže takové důležité vzpomínky najít a zpracovat je nově a adaptivněji (to znamená užitečnějším způsobem) zařadit k ostatním životním zkušenostem. Tak, aby nevyvolávaly emoční tíseň. Cílem terapie EMDR je odstranit překážky, které brání spontánnímu uzdravení a nechat naši nervovou soustavu dělat to, co umí nejlépe.
Mám s tímto způsobem práce dobrou zkušenost a ráda s ním pracuji. Často dokáže klientům přinést velkou změnu a úlevu tím, že jde opravdu do hloubky. Léčí naše hluboce zakořeněná negativní přesvědčení o sobě a s nimi spojené těžkosti. Jestli vás EMDR zajímá nebo máte otázky týkající se léčení traumatu, klidně se ozvěte. Můžete napsat mně nebo někomu z kolegů, kteří s touto metodou umí pracovat. Zasloužíte si cítit se být v pořádku.
