Přání

Minulý týden mě oslovil zenový příběh, který jsem našla v knížce Kráva na parkovišti. Je o Buddhovi, ale přečíst si ho může křesťan, ateista i pohan. Převyprávím vám ho:

Za Buddhou jednou přišel nějaký člověk, který mu kvůli čemusi začal nadávat a choval se k němu hrubě. Buddha se ho zeptal: “Chodí k vám domů někdy návštěvy? Přátelé? Příbuzní?”

“Ano, ovšem.”

“A nabídneš jim někdy něco k jídlu nebo k pití, když přijdou?”

“Ano, někdy jim připravím pohoštění.”

“A když si nic z toho, nevezmou, co se s tím pohoštěním stane?”

“Když si nic nedají, tak to zůstane u nás, sníme to pak sami.”

A Buddha řekl: “A právě to je takový případ. Ty jsi mi teď nadával a urážel mě, a já jsem ti nenadával a neubližoval ti. A tak já to teď od tebe nepřijmu. Nevezmu si. A zůstane to u tebe, budeš to muset sníst ty.”

Všem nám přeji, abychom vždy pamatovali na to, že nemusíme přijímat všechno, co nám ostatní nabízejí. Co nám říkají a co nám dělají. Abychom si dobře vybírali, která “pohoštění” přijmeme, protože si na nich pochutnáme, a která odmítneme a necháme hostiteli. Přijměte jen to, co je pro vás dobré. A kdoví. Možná se nám povede také pečlivěji vážit, čím my “hostíme” lidem kolem sebe.