

Terapeutický deník pro pozůstalé
Někdy bych si přála, abych mohla své klienty navzájem seznámit. Nechat je si spolu popovídat. Protože některé zkušenosti jsou si v lecčem podobné. Když si povídám s lidmi, kterým umřel někdo z jejich blízkých, vnímám, že by těch společných témat možná měli víc než dost. Protože ne každý, kdo ztratí svého blízkého, kvůli tomu chce nebo potřebuje mluvit s psychologem. A ne každý, kdo by to chtěl a potřeboval, má tu možnost. Zároveň jsem si ale jistá, že každý, komu někdo zemřel






