Co by měl každý učitel vědět o traumatu

March 1, 2019

O některých událostech v životě našich žáků se dozvíme a dokážeme si představit, co asi prožívá a jak se nejspíš může projevovat. Když dítě truchlí, je smutné. Když dítě prošlo nebo prochází traumatem, nejen, že o tom často nemáme tušení, ale vůbec si toho nemusíme všimnout, protože následky traumatu vypadají jako úplně jiné problémy. Neschopnost se ovládat, nesoustředěnost, předvádění se, neposlušnost, neschopnost normálně v hodině spolupracovat s ostatními žáky. Dětem bývá často mylně připsána diagnóza úzkostných poruch, poruch chování nebo pozornosti, ve skutečnosti mohou být jejich projevy reakcí na trauma.

 

Učení může být pro traumatizované dítě extrémně náročné. Pokud ale pochopíme, že kořeny všeho pocházejí z prožitého traumatu, můžeme změnit svůj přístup a pomoci mu školní prostředí lépe zvládat. Calean Soma je ředitelem Národního institutu pro ztrátu a trauma v Detroitu a poskytl nám tyto náměty na to, jak rozumět a pomoci dítěti, které prošlo traumatem.

 

 

 

 1. Dítě to nedělá schválně

Pokud se dítě nemůže přizpůsobit škole, nebo mívá potíže zejména ráno, může to být tím, že je vyvedeno z míry situací doma, nebo jim něco dělá starosti. Místo postihu za pozdní příchod nebo zapomínání může být užitečné hodně připomínat. Být výrazný a důrazný. Slovně i vizuálně dítěti připomínat, kde je a co po něm chceme. "Přepněte se v tom, jak o dítěti přemýšlíte. Nesnaží se vás vytočit, nedělá to schválně. Je to dítě, které prošlo situací, která byla nad jeho síly." uvádí C. K. Soma.

 

2. Traumatizované děti mají obavy z toho, co se bude dít dál

Každodenní řád ve škole a ve třídě může být uklidňující. V tomto ohledu má škola velké možnosti. Snažte se co možná nejvíce poskytovat strukturu, být předvídatelní. Traumatizované děti se někdy hůř soustředí na mluvené slovo, snažte se strukturovat i jinými smysly. Nápis nebo značka na tabuli, dobře viditelný rozvrh hodin, ujištění o tom, které aktivity budou následovat, pomůže dítěti se zklidnit.  

 

3. Ačkoli se vám situace nemusí zdát tak závažná, podstatné je to, jak ji vnímá dítě

Zkuste neposuzovat závažnost traumatu. Když nám na dítěti záleží, můžeme se třeba někdy i podvědomě sami sebe snažit přesvědčit, že to doopravdy není tak zlé, navíc jsme dospělí a vidíme věci jinak. Podstatné je ale to, jak onu zátěž prožívá samo dítě.  Je to něco, nad čím nemají kontrolu, zdá se jim, že je jejich život či bezpečí v ohrožení. Nemusí jít nutně o jednu výraznou traumatickou událost, někdy je to trvalé napětí. Dítě, které žije v rodině s nedostatkem peněz, může mít obavy, zda rodiče budou schopni zaplatit nájem, jestli je nevyhodí z práce, jestli budou mít dost jídla a podobně. Takovéto trvalé obavy mohou způsobit trauma. "Cokoli, co vybudí nervový systém na déle než čtyři až šest týdnů, bývá definováno jako posttraumatický stres." uvádí Soma. 

 

4. Ne vždy je trauma spojeno s násilím

Když se řekne trauma, pravděpodobně si představíte násilí. Děti mohou být traumatizované ze spousty situací, které nejsou spojeny s násilím. Rozvod, stěhování, příliš mnoho povinností, šikana. "V dnešní době prožívají čas od času všechny děti extrémní stres. Je to častější, než byste si mysleli." říká Soma. 

 

5. Traumatizované dítě se potřebuje cítit v něčem úspěšné a schopné ovlivnit svět kolem sebe

 

"Hledejte příležitosti, jak umožnit dítěti mít nějaký cíl a dosáhnout jej. Tak aby pocítilo, že zvládá, že něco může ovlivnit." navrhuje C. K. Soma. Ve třídě mu přidělte nějakou roli, která mu dobře půjde, přidělte mu úkol nebo z něj udělejte pomocníka pro někoho dalšího. Podpořte ho v tom tak, aby se mu to dařilo a přizpůsobujte daný úkol v mezích, aby jej mohlo splnit a zlepšovat se. Nestačí jej chválit za to, že je dobré v matematice. Hledejte příležitosti, kdy to může samo zažít. Trauma je velmi prožitková zkušenost, proto potřebují děti více než jenom povzbuzení. Potřebují zažít vlastní hodnotu prostřednictvím konkrétních úkolů.

 

6. Nemusíte přesně vědět, co způsobilo trauma, abyste mohli pomoci

Místo soustředění se na podrobnosti traumatické situace, soustřeďte se na podporu, kterou trpícímu dítěti můžete poskytnout. "Zůstaňte u toho, co právě teď vidíte. Bolest, zlost, obavy." Je to lepší než pídit se po všech detailech příběhu toho dítěte. Soukromí je při práci s žáky, kteří procházejí traumatem, klíčová věc. Školy mají povinnost zachovávat mlčenlivost a musí ji dodržovat.  Nemusíte se ponořit hluboko do traumatu, abyste mohli účinně citlivě a pružně reagovat. 


7. Dítě ve stresu se hůře učí

Pro žáka pod tlakem je obtížné se učit. Vytvořte ve třídě bezpečné, přijímající prostředí. Umožněte dítěti rozumět své situaci a podpořte jej. "Traumatizované děti mají potíže s učením, pokud necítí podporu. Čím víc toho můžete udělat pro to, aby se dítě nebálo a mohlo se soustředit na svou práci, tím lepšího výkonu se od něj dočkáte." říká Soma. Mezi snížením úrovně stresu a akademickými výsledky existuje přímá souvislost. 

 

8. Sebekontrola je pro traumatizovaného žáka velký problém

Někteří rodiče tam pro své děti citově nejsou, když je potřebují. Některé traumatizované děti se nenaučily samy zklidnit a vytvořily si proto vlastní strategie přežití, které spočívají v tom, že odvrátí pozornost jinam. Takové děti se pak obtížně soustředí delší dobu na jednu věc.  Umožněte jim častější přestávky, vytvořte jasný řád pro to, aby si mozek odpočinul. Pomozte jim zvládat i tím, že na začátku dne sdělíte třídě, kdy budou přestávky, kdy budou mít volno, kdy si mohou hrát, kdy se mohou protáhnout. Pokud se vám podaří zařadit přestávku dříve, než dítě "odpadne" pomůžete mu zažít úspěch, pomůžete mu naučit se ovládat. Dítě pak může zvládnout pracovat dvacet minut, když předem ví, že bude mít možnost si před dalším úkolem dobít baterky.  

 

9. Je v pořádku zeptat se dítěte, co by mu pomohlo lépe zvládnout den

Klidně se žáka s traumatem můžete přímo zeptat, co by mu pomohlo. Může si chtít na pár minut položit hlavu na lavici, nebo poslouchat ve sluchátkách hudbu. Jednoduše říct: "Jak ti můžu pomoct? Je něco, co by ti pomohlo se cítit trošku lépe?" 

 

10. Dítě s traumatem můžete podpořit i mimo třídu

Dělejte osvětu. Vysvětlete to, jak pracovat s traumatizovanými žáky ostatním lidem ve škole. Kuchařkám, školníkovi, vychovatelkám v družině. Připomínejte jim, že dítě není totéž co jeho chování. C. K. Soma zdůrazňuje, že obvykle bývá něco pod povrchem, co to způsobuje. Buďte pozorní. Říkejte si "To by mě zajímalo, co se s tím děckem děje?" spíš než "Co je špatně?" To je obrovská změna úhlu pohledu na děti.

 

 

Původní článek 10 things about childhood trauma every teacher needs to know z angličtiny přeložila Jenifer Kaločová.

Please reload

Doporučené

Krimi zprávy

1/4
Please reload

Nejnovější

27.10.2019

3.2.2019

Please reload

Archiv