Co mě naučily mé hezké chvíle

Minulý rok jsem si zřídila Lapač hezkých chvilek. Je to stará prázdná plechovka od bonbónů, ale má pro mě velkou cenu. Anglicky se mu říká Gratitude jar, takže můj překlad je víc než volný, ale o to trefnější.

Mám ho na poličce v obýváku: plechovou krabičku, trhací bloček a tužku. Kdykoli mi něco udělá radost, napíšu si to na lísteček a uložím jej dovnitř. Více jsem o něm psala tady.

Své hezké chvilky a radosti jsem do něj střádala celý rok, a dnes přišel čas je rozbalit a přečíst. Nějakou dobu jsem to odkládala, víkendový den ale přinesl tu pravou náladu, abych všechny ty popsané lístečky vysypala na hromadu a jeden po druhém rozbalila a pečlivě pročetla. Dychtivě jsem hltala jednu vzpomínku za druhou.

"Na tohle si pamatuju." "No jo!" "Páni, tak tohle už jsem docela zapomněla!"

Bylo to překvapivě příjemné. Nemohla jsem se odtrhnout, dokud jsem je nedočetla všechny. Bylo to jako listovat albem fotografií. Jako bych se začetla do kroniky uplynulého roku. Složené ze samých milých střípků.

Není to o tom popírat, že se občas staly některé věci, které byly těžké. Spíš o tom, že se i v těch špatných obdobích děly věci, které mi dělaly radost. Dýchla na mě atmosféra jednotlivých událostí. Dnů obyčejných i výjimečných. A pořádně mi připomněly, kolik toho v životě mám.

Chtěla jsem to hlavně vyzkoušet, protože když jsem si dříve na internetu zadala heslo "gratitude jar", vykoukla na mně na Pinterestu spousta krásných obrázků nazdobených skleniček naplněných lístečky. Jenom jsem si nebyla jistá, jestli to někdo doopravdy dělá a k čemu to vlastně má být dobré.

Po zkušenosti s tímto experimentem můžu říct toto:

  • Rozhodně stálo za to to vyzkoušet. Není to jenom o tom nazdobeném džbánku na polici. Jeho obsah je mnohem hodnotnější, než jak to vypadá. Pokračovat v něm mne nebude stát žádné úsilí, protože se na to těším.

  • Není nutné psát každý den. Byly dny, kdy jsem do krabičky vhodila hned několik lístečků, a potom zase období, kdy jsem si na ni třeba měsíc vůbec nevzpomněla. Někdy to byla jen dvě slova, jindy byl papírek popsaný odshora dolů. Mezi barevnými lístečky z trhacího bločku se občas objevil i lísteček na jiném papíru. Vytržený ze sešitu, naškrábaný na účtence, prostě proto, že jsem měla chuť některý zážitek si zapsat hned tam, kde jsem byla, abych na něj později nezapomněla. Psát můžete kdykoli, kdekoli, cokoli. Jediné omezení tkví v tom, že to musí být něco, co vám udělalo radost, cítili jste se díky tomu dobře.

  • To, co si na lístečky píšete, je důležité a je to podstatou celého Lapače hezkých chvilek. Na druhou stranu ale ten obsah není to nejdůležitější. Už samotný fakt, že se zastavím a snažím se vzpomenout si na něco hezkého, co by se o dnešním dni dalo napsat, člověka přehodí na trošku jinou kolej.

  • Bylo by hezké sdílet Lapač hezkých chvilek s ostatními v rodině, ale na tom, jestli do něj píšete jenom sami, nebo se zapojí i vaši blízcí, vůbec nezáleží. Štěstí není koncentrák.

  • Napsat si jednotlivé drobnosti, které jsem prožila se svými blízkými (a později si to číst), posiluje pouto, které spolu máme.

  • Myslím, že by z toho mohla být hezká tradice na Vánoce, nebo kolem Silvestra. Rozbalit všechny vzpomínky z Lapače jako rekapitulace minulého roku. Jenže mně se to pročítání hezkých chvilek z Lapače líbilo tolik, že mi připadá skoro škoda to dělat v hektické době konce roku, kdy je toho těšení, radosti a příprav tolik. A tak jsem se rozhodla, že Lapač hezkých chvilek bude takový můj soukromý rituál. Dárek, který sama sobě připravím na oslavu svých narozenin. Nadělím si chvilku pro sebe, otevřu svůj Lapač a budu se jenom radovat a těšit z toho, kde jsem cítila radost a štěstí po celý rok.

  • Nevím, co se má správně s Lapačem hezkých chvilek dít poté, co jej otevřete a pročtete. Myslela jsem, že ty lístečky vyhodím, abych mohla začít znovu. Ale neudělám to. Vzpomínky jsem si uložila zpátky do krabičky a mám je schované, protože kdykoli mi bude smutno/ nedobře/ naštvaně, sáhnu do ní a náhodně si vyberu jednu vzpomínku, aby mě potěšila. A kdyby třeba nastal den, kdy bych to opravdu potřebovala, můžu si je vytáhnout všechny a ještě jednou si užít tu sprchu hřejivé radosti, kterou jsem od svého Lapače dneska dostala.

Teď už se nemůžu dočkat, až začnu vytvářet nový Lapač hezkých chvilek pro rok 2018. Všímat si toho, co mi dělá radost a zaměřit svou pozornost na to hezké. Ten hezký pocit z toho, jak se postupně plní. Barevnost jednotlivých útržků. Dneska si tam napíšu, že jsem konečně dopsala tenhle článek. A jdu vyvenčit psa. Venku svítí sluníčko, myslím, že se ta procházka pak v mém Lapači taky možná objeví.

PS. Těch plechových krabic od bonbónů mám doma ještě několik. Tak kdybyste třeba měli nápad, jak je zužitkovat, dejte vědět. Ráda vám nějakou dám :-)

Doporučené
Nejnovější
Archiv
Klíčová slova
Přidejte se
  • LinkedIn Social Icon
  • Facebook Social Icon

Telefon

777 679 157

  • Pinterest - Bílý kruh
  • Facebook - White Circle
  • LinkedIn - White Circle

Na Baranovci 30

Ostrava