Jak na předávání dětí
Předávání dětí od jednoho rodiče druhému rozhodně patří k psychicky nejnáročnějším částem rodičovství v rodinách, kde se partneři rozešli. Jak si vzájemně předávat děti tak, aby při tom dítě nestrádalo? Rozhodně s překryvem.
Nebude se vám to líbit. Ale věřte mi, dítěti ano. A pamatujte, že jakmile při předávání nebude trpět dítě, uleví se vám všem.

Vztah dítěte k rodičům je inkluzivní (jestli vás zajímá, co to znamená, klikněte na odkaz). To znamená, že by se veškeré přechody a předávání měly uskutečnit s překryvem. Vyhněte se kontaktnímu předávání (teď jsi s mámou a za plotem čeká táta, jakmile překročíš plot, jsi tátův). Je to proto, aby se zachovala kontinuita předávané autority.
Kontaktní předání (přes plot) se dá uskutečnit jen tehdy, pokud rodiče mají zcela nekonfliktní vztah, a dítě stále pociťuje souběžnou kontinuitu obou autorit i v jejich momentální nepřítomnosti.
Čím více jsou rodiče po rozvodu rozhádaní, tím víc se musí v obou případech dbát na předávání dětí s náležitým překryvem. To ovšem od rodičů vyžaduje notnou dávku přemáhání a ovládání, kterou oni budou označovat za pokrytectví a „hranou komedii na city, které tam nejsou“. Ale schopnost ovládat se i před lidmi, které „opravdu nemusím“, je něco, co musí každý dospělý mít ve svém repertoáru a co musíme především svým příkladem učit i své děti. Hlavně proto, že tím předcházíme jejich zmrzačení porozvodovým bojem čili oidipovským komplexem.
Základní druhy předání v čase
Základní tři druhy předání si můžeme znázornit graficky. Je to předání inkluzivní s překryvem, předání skrytě exkluzivní přes školku, předání zjevně exkluzivní, tzv. kontaktní.
1) Předání dítěte s překryvem

Tento druh předání je svou povahou nejlepší pro dítě. Na ose x je zleva doprava plynoucí čas, jako jakoby filmový pás. Nejprve je dítě s matkou, pak se připojí otec a chvíli jsou spolu všichni tři. Načež se matka začne vytrácet.
2) Předání s překryvem přes školku

Protože otec s matkou se nemusí, využívají školku k předání dítěte. Předání matka – školka a školka – otec jsou s překryvem, tedy inkluzivní. Toto předání je formálně inkluzivní, leč skrytě exkluzivní. Pro dítě je přijatelné, protože nemusí vnímat napětí mezi rodiči, pokud to tito nedávají okázale najevo.
3) Kontaktní předání dítěte

Toto předání mohou využívat neškodně pouze funkční, nekonfliktní rodiny. V konfliktních rodinách je takové předání zjevně exkluzivní a je to pro dítě nejhorší varianta předání, kterou známe.
Základní zásady předávání dítěte s překryvem
Vlastní průběh předání s překryvem by měl sledovat určitý scénář. Když si rodiče mají předat dítě, naplánuje se překryv, který má následující strukturu.
Předpokládejme, že otec si přebírá dítě od matky:
Společná chůze – 15 minut – chůze odvrací pohledy na sebe a zmírňuje stres a napětí.
Společná aktivita – 15 minut – například nakupování, uklízení, stavění, řezání dříví, vybírání brambor ap.
Aktivita otce, pasivita matky, ta si třeba povídá s třetí osobou (opět cca 15 minut). Dítě, pokud není vyčerpané, tak se přirozeně váže na aktivního rodiče.
Matka oznamuje dítěti, že je čas, aby si šla něco vyřídit, chce po něm, aby zůstalo s tátou, a čeká, až ji dítě "propustí ze svých služeb", tzn. zamává na rozloučenou. Řekne mu, kdy si pro něj přijde.
Během tohoto předávání se zásadně neřeší konfliktní vztahové otázky - nevyčítá se a neironizuje. Nicméně plká se o neutrálních tématech, třeba o počasí.
Zdroj: původní článek napsal Jeroným Klimeš, najdete jej zde. Článek je zkrácen a upraven.
Commentaires