Popora dovnitř, odpadky ven
Terezce náhle zemřel manžel. Čekala ji cesta do nemocnice, kde měla potvrdit jeho totožnost. Zazvonil telefon, volala babička. Povídala Terezce, že zítra jede také do nemocnice, na kontrolu na kardiologii a má hrozný strach, protože ji děsí představa, že tam někde nedaleko od ní bude ležet Markovo tělo.
Mirka byla v porodnici. Tobiáš byl první miminko v celé rodině, všichni se na něj moc těšili a chtěli se na něj přijít co nejdřív podívat. Mirka byla bolavá, unavená a trochu vystresovaná ze všeho toho jak ho správně držet, koupat, kojit. Ze všeho nejvíc chtěla spát anebo sedět u postýlky a pozorovat své miminko. Vzkázala příbuzným a přátelům, ať za ní do porodnice nechodí. Sestra jí napsala textovku: TOHLE PŘECE NENÍ JENOM O TOBĚ. JE MI Z SMUTNO Z TOHO, ŽE V TAKOVÉ SITUACI MYSLÍŠ JENOM NA SEBE.
Na tom, co babička a sestra cítily, a že to řekly nahlas, nebylo nic špatného. Ale přesto to bylo něco, co řekly nevhodně. Bylo to špatně. Ne to, ŽE to řekly, ale to, KOMU to řekly. Je pochopitelné, že se jich ta událost dotkla. Bylo v pořádku, že o tom chtěly mluvit. Jenom to nemělo být s Terezkou a Mirkou.
Existuje jednoduchá pomůcka, která vám pomůže předejít tomu, abyste neudělali podobnou chybu.
Uprostřed všeho je krize. Může to být cokoli. Ztráta, nemoc, trauma, vztahová, finanční, rodinná nebo existenční krize. Představte si ji jako kámen hozený do vody. Kolem této krize nakreslete kruh a do něj napište jméno toho, koho se to přímo týká. Ten je uprostřed. Uprostřed krize, uprostřed všech. Krize se ale dotkne i dalších lidí, nejen toho, koho se bezprostředně týká. Je to jako kruhy na vodě. Kolem udělejte větší kruh, do něj vepište jména těch, kdo jsou hned další nejbližší ke krizi. Totéž opakujte tak dlouho, dokud vám nedojdou lidi. Výsledkem budou soustředné kružnice se jmény všech, koho se krize nějakým způsobem dotkla.
Rodiče a příbuzní blíž ke kruhu, širší rodina v tom vzdálenějším. Blízcí přátelé blízko centra, ti méně blízcí dále. Známí pak ještě víc na okraji.
Hotovo. Vyrobili jste si klovací pořadí.
Funguje to takto:
Osoba úplně uprostřed může cokoli. Může říkat cokoli, komukoli, z kteréhokoli kruhu. Může (a musí) dělat cokoli, co jí pomůže. Stěžovat si, že život není fér, nadávat, kňourat, ptát se "proč zrovna já?" To je jedna jediná výhoda toho, když se člověk ocitne ve vnitřním kruhu.
Kdokoli další ty stejné věci může říkat taky, ale vždy pouze lidem ze širších kruhů. Veškerý odpad musí jít VEN. Dovnitř, ke středu kruhu, pouze PODPORA. Když si budete stěžovat někomu z vnitřních kruhů, neposlouží to ani jednomu z vás.
Pověste si ho na nástěnku. Připevněte magnetkou na lednici. A připomínejte si to.
Kdykoli budete mluvit s někým, kdo je blíže vnitřnímu kruhu než vy, vašim úkolem je ho podpořit. Jak to můžete udělat?
Poslouchat je často užitečnější, než něco říkat.
Než otevřete pusu, zeptejte se sami sebe, jestli to, co chcete říct, má toho člověka uklidnit a podpořit.
Pokud ne, neříkejte to.
Nedávejte rady. Člověk s traumatem nepotřebuje radu. Potřebuje utěšit a podpořit.
Můžete říct věci jako: "To mě mrzí." "Musí to být vážně těžké." "Je mi to líto." "Nemám ti přinést oběd?" "Můžu teď pro tebe něco udělat?"
Věci, které byste měli raději vyslat do vnějších kruhů:
"Představ si, co se přihodilo mně: ..."
"Být na tvém místě, tak bych..."
"Jsem z toho úplně na dně."
Pokud potřebujete plakat a stěžovat si, pokud chcete někomu říct, jak moc jste z toho v šoku nebo jak vás to bolí, jestli se trápíte tím, že vám to otevřelo všechny ty hrozné věci, které se přihodily vám, prosím udělejte to. Je to v pořádku. Je to normální reakce. Jen ji vyšlete někomu ve vzdálenějším kruhu. Podpora dovnitř, to špatné ven. Pamatujte, že můžete říkat cokoli, co vám pomůže. Jenom chvíli počkejte, dokud nebudete mluvit s někým, kdo je od krize dál, než vy.
Stěžovat si někomu, kdo je ve vnitřním kruhu, nepomůže ani jednomu z vás. A naopak udělat něco pro jeho nejbližší může být to nejlepší, co můžete udělat pro samotného pacienta uvnitř kruhu. Tak nějak přirozeně to víme. Téměř nikdo by člověku, který umírá, neřekl, že vypadá příšerně. Téměř nikdo by mu neřekl, že když se na něj dívá, má sám obavu o své zdraví a život. Intuitivně nekloveme do centrálního kruhu. Teorie kruhů na vodě tuto naši intuici ještě rozšiřuje a konkretizuje. Neodhazujte své odpadky do centrálního kruhu a vyhněte se jejich odkládání do kteréhokoli z kruhů, které jsou menší než váš vlastní. Pamatujte, že můžete mluvit o čemkoli chcete, pokud mluvíte s někým, kdo je ve větším kruhu než je ten váš. A zůstaňte v klidu. Jednoho dne se ocitnete uprostřed i vy sami. Na to se můžete spolehnout.
Napsáno podle teorie kruhů Susan Silkové a Barryho Goldmana.
