Umění říct NE

Vzít na sebe jenom tolik úkolů, kolik chci a mohu zvládnout. Nedovolit ostatním dělat a říkat věci, které mě zraňují. Poznat situaci, která by pro mne nemusela být bezpečná, a včas se jí vyhnout. V situaci, kdy se nám některá z výše uvedených věcí tak úplně nepodařila, se ocitl asi každý.

Dostat se z ní pak ven je někdy snadné, jindy to vyžaduje určité úsilí, ale v podstatě to není nic tak těžkého. Říct ne, stanovit si své limity, jasně určit hranice, přes které ostatní už nesmějí. Znát své potřeby a dokázat je rozlišit. Umět ostatním jasně sdělit, co chci a co nechci.

Nic složitého to není, pokud to umíme. V tom může být háček. Nastavit si hranice můžeme tehdy, když k tomu máme dovednosti, sílu, když je to pro nás bezpečné. Pokud k těmto svým dovednostem, silám nebo bezpečí nemáme momentálně přístup, pak místo nastavování hranic je třeba se zaměřit spíš na jejich budování.

Za určitých okolností, pro některé lidi zkrátka nastavit si hranice je nad jejich síly. V tom případě může být užitečné se místo na nastavování hranic zaměřit spíše na jejich budování a vytváření. To není jednorázová akce, ale dlouhodobý a vzájemný proces.

Vytváření hranic je předstupněm toho, aby si člověk později dokázal ve vztazích své hranice nastavit. Musí se to zkrátka nejdříve naučit, hranice si musí vybudovat uvnitř sebe.

Rozdíl mezi nastavováním a vytvářením hranic

Jak takové vytváření hranic může vypadat:

• Zaměřit se na tělo. Všimnout si, co to s námi dělá v těle, když řekneme "ne."

• Pojmenovat pocity, které vznikají, když nastavujeme hranice.

• Rozšiřování okna tolerance. Například pomocí dechových cvičení nebo technik všímavosti. Nejde o pověstné "zhluboka se nadechni a napočítej do desíti." Jde o metody vycházející z polyvagální teorie, které pomáhají integrovat nervový systém a zklidňují poplachové reakce.

• Propracovat vlastní ochranné strategie (práce se vztekem, se strachem), pečovat o vlastní pocit stability, jistoty a asertivity.

• Vytvořit zdroje pro vlastní nervový systém (dech, soucitné myšlenky, vnitřní pomocník) po zvýšení tolerance k nepohodlí.

• Seznámit se s vlastními reakcemi na ohrožení (útok/útěk/zmrznutí).