Dušičkový

Jsou Dušičky. Doba, kdy se chodí na hřbitov, kdy se vzpomíná na ty, kdo tady byli před námi, na naše blízké, kteří už nejsou. Zvláštní doba pro ty, komu letos někdo zemřel. Zvláštní doba pro všechny, kdo někdy někoho ztratili. Zvláštní doba pro všechny. Zapalujeme svíčky, zdobíme hroby. Na hřbitov zajdou i ti z nás, kdo se tam jindy neukazují.

Mám Dušičky a hřbitovy docela ráda. Místo a čas, kdy cítím propojenost se svými předky, kdy se cítím být součástí jejich řady, kdy můžeme zajít na skok do světa mrtvých. A pak se zase bezpečně vrátit domů, protože listopadové sychravo nikomu nedovolí se na hřbitově zdržovat déle, než je radno.

Moje maminka říká, že člověk je živý tak dlouho, dokud je na světě aspoň jeden člověk, který si na něj pamatuje. A tak na přelomu října a listopadu poctivě procházím hřbitovem a věnuji myšlenku i těm vzdálenějším příbuzným a známým, kteří mi během roku obvykle na mysl nepřijdou. Abych je udržela při životě.

Mám ráda vzpomínku, jak syn zapaloval svíčku na hrobě paní, od níž jsme koupili dům, a čtyřletá dcera k tomu připojila “Skákal pes přes oves” jako poděkování za to, že se nám tam dobře bydlí.

Mám ráda vzpomínku na svou babičku, která vždycky chtěla u našeho hrobu posedět o ještě chvilku o samotě (ano, a vím, že si sedala na sousední hrob, i když se to nehodí), a pak se vždycky zvedla se slovy “Klidně bych tu už zůstala. Ale ještě půjdu.” Dnes si na ten sousední hrob vždycky na chvilku sedám já.

Moc vám přeji, aby následující úvaha byla mrháním vašeho času, ale ... kdyby náhodou. Kdyby náhodou příští rok na hrobě svítila jedna svíčka i pro vás, bylo by o ty, kdo tu zůstali, dobře postaráno? Stihli se od vás dozvědět to nejdůležitější, co jste jim v životě měli říct? Věděli by, jak na vás mají vzpomínat? Zůstalo by jim něco? Jak by na tom byli z praktického hlediska? Znají čísla účtů a vědí, co se má kdy zaplatit? A věděli by, jaký jste si přáli pohřeb a kde chcete být pochováni? V čem to máte v pořádku a kde by po vás zůstal binec?

Smrt může každého zastihnout kdykoliv. Zamyslete se, jak jste na ni připraveni. Jestli chcete, napište mi a já vám pro inspiraci pošlu osnovu toho, nad čím přemýšlet. Můžete si ji vyplnit a schovat. A doufejme, že ještě celé roky nebude důvod, aby se o ní dozvěděl kdokoli kromě vás.

Přeji vám klidné dušičkové dny.