Jak se vyvíjí dětský vztah ke smrti

Kojenci a batolata do dvou let 

    •    vnímají ztrátu

    •    zrcadlí pocity rodičů, vnímá emoční                            prostředí v rodině

    •    změny jídelních, spánkových či vyměšovacích          zvyklostí

Děti procházejí řadou stádií porozumění smrti. Předškolní děti obvykle chápou smrt jako vratnou, dočasnou a neosobní. I v televizi kreslené postavičky v televizi zázračně ožívají poté, co se zraní nebo zemřou.  Fakt, že je smrt konečná, a vše živé je smrtelné si většina dětí začne uvědomovat někdy mezi pátým a devátým rokem. Stále je ovšem jaksi neosobní, netýká se jich samotných. Představují si, že vlastní chytrostí a úsilím dokáží smrti nějak uniknout. V tomto stádiu děti smrt personifikují. Spojují si ji s kostlivcem, andělem nebo třeba zombií a některé děti v tomto směru mohou trpět nočními můrami. Kolem devátého, desátého roku a během dospívání pak mladí lidé začínají zcela chápat, že je smrt nevratná, že jednou zemřou všichni, a také oni sami. Vytvářejí si filozofickou představu o existenci či neexistenci posmrtného života. Zejména dospívající se pak velmi zajímají o hledání smyslu života.

 

Velmi obecné znaky pro jednotlivé věkové skupiny:

Vysvětlete dítěti, co se děje. Ukažte se mu ve svém smutku. Když pláčete, vysvětlete (jsem smutná, protože jsem si vzpomněla na dědečka). I když tomu dítě možná nerozumí co se týče slov, porozumí tomu, že jste s ním a jste si blízko, že s ním sdílíte život.

Hodně se spolu mluvte mazlete, hrajte si, plačte, smějte se a hýbejte se. Nechte dítě, ať vás pohladí nebo dá pusu, když je vám smutno. Řekněte mu, že to pomáhá.

Předškolní děti (2-6 let)

    •    Středobodem dětského světa je rodina

    •    Věří, že rodina zajistí jeho potřeby

    •    Hraje si na velkého, napodobuje dospělé

    •    Funguje ze dne na den

    •    Malé porozumění času a smrti

    •    Neumí si představit život bez maminky nebo          tatínka

    •    Chytá se neverbální komunikace

    •    Myslí, že mrtví stále fungují stejně (jedí, pijí,            chodí na záchod), jen to dělají v nebi

    •    Myslí, že pohřbený člověk cítí, když mu                    šlapete po náhrobku 

    •    Magické myšlení

    •    Co si přejete, se stane (mrtví ožijí, umře                    někdo, komu přejete smrt) 

    •    Smrt přináší zmatek 

    •    Spojuje věci, které spolu nesouvisí 

Dělejte všechno to, co s mladšími dětmi a navíc ještě... Povězte dítěti, co se stalo. Můžete si povídat třeba o tom, jaké je to v nemocnici, jak to chodí v těle, povídat si o příčině úmrtí vašeho blízkého.

Zapojte do toho hru. Nechte se dítětem vést a nebojte se jít i do věcí, které vám připadají morbidní. Vzpomínáte na Kolju, jak si hrál na pohřeb?

Ukažte dítěti, jak si vašeho blízkého připomínat. Vystavte si fotku, berte ho na hřbitov, zapalujte spolu svíčku. Zapojte ho do rituálů spojených s truchlením. Nijak to dítěti neublíží, je to součást životní reality.

Mladší školní věk (6-9 let)

    •   Personifikace smrti, příšera, která tě unese 

    •   Někdy násilná

    •   Přetrvává magické myšlení, rozumí ale, že                smrt je definitivní 

    •    Nepřipouští si, že by se smrt mohla stát i jim          samotným 

    •    Obava, že je smrt nakažlivá​

    •    Kolem osmého roku typicky obavy ze smrti

    •    Zájem o různé příčiny smrti (stáří, nemoc,                úraz, násilí)

Starší školní věk (9-12 let)

    •    Smrt jako trest za špatné chování

    •    Vývoj morálky - dobré/ špatné chování 

    •    Zbytky magického myšlení

    •    Potřebuje ujistit, že přání nedokáže zabíjet 

    •    Zájem o biologické faktory smrti

    •    Lidé umírají, aby uvolnili místo novým lidem

    •    Více se ptá, co se stalo

    •    Zajímá se o obřad, pohřbívání 

    •    Ptá se, jak smrt ovlivní vztahy, život 

    •    Stará se, kdo o něj bude pečovat 

    •    Může se objevit regrese, dočasné vrácení se            do mladšího věku

    •    Zájem o duchovní aspekty smrti

Dospívající

    •    Smrt je nevyhnutelná, univerzální, nevratná 

    •    Plně vyvinuté poznávací schopnosti

    •    Myslí jako dospělí

    •    Zpochybňuje smysl života v konfrontaci se               smrtí 

    •    Vnímá proces stárnutí

    •    Sebe sama vnímá jako neporazitelného -                  mně se to nestane

    •    Smrt jako přirozený nepřítel

    •    Potřebuje dospělého průvodce (truchlení,                zvládací strategie) 

    •    Potřebuje někoho, kdo mu bude naslouchat,          s kým může mluvit

    •    Mohou se objevit pocity viny, vzteku,                         zodpovědnosti za smrt 

    •    Potíže při zvládání vlastních emocí (veřejně a          v soukromí) 

Dělejte všechno to, co s mladšími dětmi a navíc ještě... Věnujte pozornost dobrému vysvětlení toho, co se stalo a ujistěte dítě o tom, že smrt žádným způsobem nezpůsobilo. Dítě v tomto věku má tendenci k magickému myšlení a potřebuje velké ujištění. Věnujte pozornost úzkostem a strachům dítěte, mluvte o tom, co prožíváte a zajímejte se o to, co prožívá dítě. Hodně sdílejte.

Nespěchejte na dítě, buďte trpěliví. Nelekejte se, pokud se potřebuje mazlit víc, než je obvyklé nebo chce spát s vámi v posteli. Pocit bezpečí je důležitý.

Děti umí velmi dobře mít radost a být bezstarostné a přitom být velmi velmi smutné. Nevyčítejte jim, pokud mají z věcí radost nebo se třeba něčemu upřímně hlasitě smějí. Ani se toho nelekejte. Není to cynismus ani necitlivost, je to dovednost. Raději jim to můžete tiše závidět. Dětem toto střídání smutku a běžného fungování (například ve škole/doma) také velmi pomáhá. Je dobré zachovat co nejvíc věcí normálních. Doba a způsob jídla, denní režim... Pouštějte ho ven za kamarády a doma mu umožněte být spolu. Zapalujte spolu svíčku, povídejte si, vzpomínejte, choďte spolu na hřbitov.

Mluvte o tom, jak prožíváte smutek vy. Nechte i ostatní mluvit o jejich smutku. Pro dítě bude užitečné slyšet, že to máte všichni různě a bude snazší si najít svůj způsob.

Mluvte spolu o všem. O tom co se stalo, o tom jak vám je, o tom, co to znamená. Dospívající se velmi zajímají také o duchovní záležitosti, mají své názory, možná odlišné od těch vašich. Buďte zvědaví. Poslouchejte, pokud jsou ochotní je s vámi sdílet. Nekritizujte, nesuďte. Žasněte.

Respektujte hranice, které dospívající má. Pokud je ochoten vás vpustit dovnitř, využijte toho. Potřebuje vás. Jenom zkrátka ne vždy. 

Mladí dospělí potřebují to, co se děje, hodně sdílet se svými vrstevníky.