A co dál?

Jedna z hodně těžkých věcí, se kterými se musí člověk potýkat, když ho navždy opustí někdo blízký, je udělat si nový pořádek v tom, kdo vlastně jsem. Ve kterém okamžiku jsem přestal být manžel? Kolik mám teď dětí? Jsem ještě dcera? Naše já je do značné míry utvářeno našimi vztahy a ztratit někoho blízkého je právem pociťováno jako ztráta části sebe sama.

Také v této rovině pro sebe můžete udělat něco, co vám aspoň trošku uleví na srdci. Když ztratíme milovaného člověka, neztratili jsme přece vztah, který jsme spolu měli. Ten nám zůstává. Přetrvává i přesto, že druhý člověk  už není. Pracovat na tomto vztahu, pečovat o něj, může přinést aspoň malou radost nebo úlevu a postupem času snad také pomoci začlenit ztrátu do svého života.

Sesbírala jsem různé nápady, jak lze vztah opečovávat i poté, co druhý zemřel. Třeba vás některé osloví. Pravděpodobně si uvědomíte, že mnoho věcí ze seznamu sami spontánně děláte.  Nemusíte se bát, že tím ulpíváte ve smutku a prodlužujete svůj žal. Klíčové je, jestli je vám spojení se s vaším blízkým příjemné. To je známkou toho, že vám pomáhá. Nechte se inspirovat i těmi dalšími. A jestli chcete, podělte se se mnou o svou zkušenost.

Prosím odpusťte mi, že v řádcích níže mluvím o člověku, který vám umřel, v mužském rodě, jako o “něm” - o člověku. Vím, že to mohla být stejně dobře žena - maminka, sestra, kamarádka, milovaná holčička. Jen se mi zkrátka nepodařilo text nějak šikovně ohnout, aby obsáhnul všechny a všechno a nechci znít jako dotazník z finančního úřadu/ * nehodící se škrtněte

  • Povídejte si s ním.  Nebojte, dělá to většina truchlících. Ať už v duchu nebo nahlas. Je to způsob, jak pokračovat ve vztahu, a přináší útěchu ve chvílích, kdy nám náš blízký nejvíc chybí.

 

  • Potěšte se fotkami. Připomenou vám hezké okamžiky, které jste prožili. Fotky vám pomohou si pamatovat, že daný člověk je i nadále součástí vašeho života. Nesoustřeďujte se pouze na ztráty. Pokud je vám to příjemné, obklopte se obrázky všech svých blízkých, včetně těch, kdo už tady nejsou.

 

  • Když to máte těžké, přemýšlejte, co by vám tak asi poradil. Velká rozhodnutí bývají spojená s velkým váháním, a když je nemáte s kým probrat, jsou o to těžší. Představte si rozhovor se svým člověkem. Co by vám asi řekl, jakou byste dostali radu? Ucítíte spojení a velké životní změny pak možná budou o něco snazší.

 

  • Napište mu. Napište pár řádek určených jen jemu. Do svého deníku, na počítači, nebo ručně psaný dopis na zdobném papíru. Pište klidně pravidelně - týdně, měsíčně, na výročí… tak jak vám to vyhovuje. Dejte do nich to, co do nich patří. Něco, co jste si měli říct a nestihli to, dejte vědět, jak se vám teď na světě vede. Dopisy mohou být plné lásky, anebo vyjádřit bolest a zlost. Můžete si je schovávat, nebo taky ne. Zřiďte si blog (jeden krásný najdete zde),  zveřejněte je na některé z diskuzí pro pozůstalé (třeba tady), nebo si je nechte pro sebe. Dají se zanést na hrob či oblíbené místo, roztrhat, spálit. Můžete je ničit a tvořit zároveň - z jejich útržků vytvořit koláž či obraz, smotat je do ruličky a uplést z nich košík, záleží na vás. 

 

  • Připomeňte si jej při různých událostech. Na slavnostní večeři sebou vezměte jeho fotku, přisuňte ke stolu jednu židli navíc nebo dejte do vázy jeho oblíbené květiny. Proberte to v rodině, třeba přijdete na nějaký pěkný způsob, jak si jej připomenout tak, aby to všechny zahřálo u srdce. Buďte v této věci taktní a ověřte si, že připomínka vašeho milého ostatní nebude zraňovat nebo jim vadit. Zapojte do vymýšlení nápadů i širší okolí. Nedávno mi moje milá klientka vyprávěla, jak spoluhráči na pravidelná sportovní utkání brali tenisky svého kamaráda, protože tam s nimi měl být.

 

  • Mluvte o něm. Vzpomínejte s ostatními, prohoďte pár slov o tom, jak by se k dnešním událostem možná stavěl, dovolte, aby byl i nadále součástí vašeho života. Někdy se stává (zejména, pokud někdo ze života odejde za hodně bolestných či dramatických okolností, ale i jindy), že se o TOM a o NĚM nemluví. Není to dobré, přitahuje to další těžkosti. Nevyhýbejte se společným vzpomínkám a rozhovorům. Postupně budou do vašeho života vstupovat noví lidé, kteří se s vaším  člověkem nesetkali. Přátelé, děti nebo jejich partneři, vnoučata. Povězte jim nějakou historku o něm, o tom, jaký byl a co pro vás znamenal. Ukažte jim fotky, a dovolte aby měl místo, které mu náleží.

 

  • Buďte na sebe pyšní. Ztratit někoho blízkého znamená mimo jiné také ztratit někoho, kdo na vas dohlíží, s kým se můžete podělit o své radosti a úspěchy.  Zastavit se a uvědomit si, že by váš milovaný na vas byl pyšný (ať už za nějaký úspěch, to, čeho jste dosáhli nebo prostě za to, jak si vedete v této těžké době) je způsob, jak může být nadále součástí vašeho života i přesto, že tady s vámi už být nemůže.

 

  • Připomínejte si výročí. Den úmrtí, narozeniny, seznámení, společný zážitek… Jestli se to tak dá nazvat, oslavujte taková výročí. Někdy se zdá, že všichni ostatní jeho úmrtí už dávno překonali a zůstali jste v tom sami. Naplánujte si to tak, aby vám to sedělo. Větší akci na památku zemřelého se svými blízkými, nebo nějaký ryze váš osobní soukromý rituál. Zajděte na hřbitov, prohlédněte si fotky, zapalte svíčku, nalijte si skleničku toho, co rád pil.Další nápady najdete v samostatném článku tady.

  • Láska prochází žaludkem.  Potěšte se jídlem, které měl váš drahý rád.  Uvařte něco podle jeho receptu, dejte si jeho oblíbené jídlo. Chuť vám pomůže přivolat hezké vzpomínky a potěší vás během každodenních aktivit jako je jídlo a vaření.

 

  • Udělejte něco na jeho památku. Vytvořte něco pěkného, co vám ho bude připomínat. Upravte zahradu, aby kvetla v době jeho úmrtí nebo narozenin. Zasaďte strom. Část dědictví nebo jeho věcí věnujte jeho jménem charitě. Zajímavý nápad přináší například urna života - speciálně upravená urna obsahuje semínko stromu, který při svém růstu získává živiny z popela a symbolicky mu tak umožní nový život.

  • Založte si krabici vzpomínek. Box, do kterého si uložíte věci, které vám člověka, co vám tak chybí, připomínají. Fotku, kamínek, pramínek vlasů, pár jeho věcí, prstýnek... Potěšte všechny smysly - dejte si do ní kus látky z jeho oblečení, lahvičku parfému, recept na jeho oblíbené jídlo. Pokud si nevíte rady, velmi volně se můžete inspirovat v tomto článku.

  • Nebojte se zažít přítomnost svého člověka. Může to být určitý pocit, druh vánku, ptáček… nebo úplně jiná věc, která vám připadá jako známka toho, že vás váš milovaný přišel navštívit. Cítit přítomnost toho druhého, ač tady není, je poměrně běžné. Přestaňte pochybovat o své příčetnosti. Je to v pořádku. Je to normální. A pomáhá to ulevit smutku, který je se ztrátou blízkého člověka spojený. Pokud jeho přítomnost cítíte, tak si ji užijte. Pomůže vám to udržet si váš jedinečný, důležitý vztah.

  • Nechte si něco na památku. Všechno si schovat nemůžete, ale mít nějakou věc na památku má velkou sílu. Mít u sebe něco, co patřilo vašemu blízkému, nebo určitý předmět, který vám ho připomíná, vás může utěšit, když vám zabude smutno. Usínat v maminčině noční košili a těšit se představou, že ležím v jejím náručí. Pít čaj z tátova hrnku pokaždé, když je mi smutno. Zajímavá je i možnost nechat si z popela zesnulého vyrobit diamant, nebo popel zapracovat do šperku či skleněné plastiky.

 

  • Dokončete jeho dílo. Nedopletený svetr, úpravy na domě, dobrovolnická práce, nebo třeba rodokmen, který sestavoval. Zvažte, jestli byste na to nechtěli navázat. Určitě se při tom o svém blízkém dozvíte něco nového, uzavřete něco, co sám nestihl, a budete pokračovat v jeho odkazu.

 

  • Vyražte na výlet. Navštivte jeho oblíbené místo, vyražte na dovolenou, kam jste původně chtěli jet spolu, nebo někam, kde to s ním máte spjaté. Smrt nám ukáže, jak je život krátký. Cestujte.

K sepsání článku mne inspirovala Eleanor Haley z whatsyourgrief.com. 

Za další nápady moc děkuji Nadi, Dance, Petře a Maxovi.

Pokud chcete, napište mi a podělte se se mnou o věci, které pomohly vám, ráda je do článku přidám.

Telefon

777 679 157

  • Pinterest - Bílý kruh
  • Facebook - White Circle
  • LinkedIn - White Circle

28. října 124

Ostrava