Jenifer Kaločová

Povídejte si s ním.  Nebojte, dělá to většina truchlících. Ať už v duchu nebo nahlas. Je to způsob, jak pokračovat ve vztahu, a přináší útěchu ve chvílích, kdy nám náš blízký nejvíc chybí.

Potěšte se fotkami. Připomenou vám hezké okamžiky, které jste prožili. Fotky vám pomohou si pamatovat, že daný člověk je i nadále součástí vašeho života. Nesoustřeďujte se pouze na ztráty. Pokud je vám to příjemné, obklopte se obrázky všech svých blízkých, včetně těch, kdo už tady nejsou.

Když to máte těžké, přemýšlejte, co by vám tak asi poradil. Velká rozhodnutí bývají spojená s velkým váháním, a když je nemáte s kým probrat, jsou o to těžší. Představte si rozhovor se svým člověkem. Co by vám asi řekl, jakou byste dostali radu? Ucítíte spojení a velké životní změny pak možná budou o něco snazší. A slyšeli jste už o "větrném" telefonu? Telefonní budce po větru, kam truchlící lidé chodí volat?

Napište mu. Napište pár řádek určených jen jemu. Do svého deníku, na počítači, nebo ručně psaný dopis na zdobném papíru. Pište klidně pravidelně - týdně, měsíčně, na výročí… tak jak vám to vyhovuje. Dejte do nich to, co do nich patří. Něco, co jste si měli říct a nestihli to, dejte vědět, jak se vám teď na světě vede. Dopisy mohou být plné lásky, anebo vyjádřit bolest a zlost. Můžete si je schovávat, nebo taky ne. Zřiďte si blog (jeden krásný najdete zde),  zveřejněte je na některé z diskuzí pro pozůstalé (třeba tady nebo na Facebooku), nebo si je nechte pro sebe. Dají se zanést na hrob či oblíbené místo, roztrhat, spálit. Můžete je ničit a tvořit zároveň - z jejich útržků vytvořit koláž či obraz, smotat je do ruličky a uplést z nich košík, záleží na vás. 

Připomeňte si jej při různých událostech. Na slavnostní večeři sebou vezměte jeho fotku, přisuňte ke stolu jednu židli navíc nebo dejte do vázy jeho oblíbené květiny. Proberte to v rodině, třeba přijdete na nějaký pěkný způsob, jak si jej připomenout tak, aby to všechny zahřálo u srdce. Buďte v této věci taktní a ověřte si, že připomínka vašeho milého ostatní nebude zraňovat nebo jim vadit. Zapojte do vymýšlení nápadů i širší okolí. Nedávno mi moje milá klientka vyprávěla, jak spoluhráči na pravidelná sportovní utkání brali tenisky svého kamaráda, protože tam s nimi měl být.

Mluvte o něm. Vzpomínejte s ostatními, prohoďte pár slov o tom, jak by se k dnešním událostem možná stavěl, dovolte, aby byl i nadále součástí vašeho života. Někdy se stává (zejména, pokud někdo ze života odejde za hodně bolestných či dramatických okolností, ale i jindy), že se o TOM a o NĚM nemluví. Není to dobré, přitahuje to další těžkosti. Nevyhýbejte se společným vzpomínkám a rozhovorům. Postupně budou do vašeho života vstupovat noví lidé, kteří se s vaším  člověkem nesetkali. Přátelé, děti nebo jejich partneři, vnoučata. Povězte jim nějakou historku o něm, o tom, jaký byl a co pro vás znamenal. Ukažte jim fotky, a dovolte aby měl místo, které mu náleží.

Buďte na sebe pyšní. Ztratit někoho blízkého znamená mimo jiné také ztratit někoho, kdo na vas dohlíží, s kým se můžete podělit o své radosti a úspěchy.  Zastavit se a uvědomit si, že by váš milovaný na vas byl pyšný (ať už za nějaký úspěch, to, čeho jste dosáhli nebo prostě za to, jak si vedete v této těžké době) je způsob, jak může být nadále součástí vašeho života i přesto, že tady s vámi už být nemůže.

Připomínejte si výročí. Den úmrtí, narozeniny, seznámení, společný zážitek… Jestli se to tak dá nazvat, oslavujte taková výročí. Někdy se zdá, že všichni ostatní jeho úmrtí už dávno překonali a zůstali jste v tom sami. Naplánujte si to tak, aby vám to sedělo. Větší akci na památku zemřelého se svými blízkými, nebo nějaký ryze váš osobní soukromý rituál. Zajděte na hřbitov, prohlédněte si fotky, zapalte svíčku, nalijte si skleničku toho, co rád pil.​ Další nápady najdete v samostatném článku tady.