Typologie MBTI
Prožívání žalu podle osobnostních dimenzí
Každý z nás prožívá zármutek trošku jinak, při jeho zpracování přistupujeme odlišně a mohou nás ohrožovat jiné věci a podmínky. Tady najedete některé způsoby, jak se se ztrátou mohou vyrovnávat lidé podle jednotlivých škál typologie MBTI.
Jste:
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Škála Introverze - Extraverze I - E
Introvert (I)
Introverti si dobíjejí energii o samotě, pobyt s druhými lidmi je spíše vyčerpává. Také v období zármutku potřebují být hlavně sami. Vyhýbají se ostatním, odmítají společenské události, nepotřebují přijít na jiné myšlenky. "Vyhýbám se večírkům. Kdysi bych tam možná šla, i kdyby se mi nechtělo, ale teď už ne. Vůbec. Nezajímá mě, jestli někdo musí mít nutně novou kabelku. Připadá mi, že lidi řeší kraviny. Mám chuť s nimi zatřást a zakřičet: „Jste úplně blbí! Vzpamatujte se.“ Někdy to i udělám."
Co pomáhá: Introvert potřebuje být doma, ve svém prostředí, a na všechno kolem sebe zapomenout. Se vším seknout, omluvit se a jít. Pro introverta může být důležitý pocit, že to bez něj ostatní zvládnou, že si poradí. Umožnit mu alespoň na chvíli stažení se z povinností a kontaktů.
Co může introverty ohrožovat: stažení se do sebe je pro introverty přirozené a léčivé. Nese sebou ovšem i riziko izolace. Pokud se introvert stáhne úplně ze všech sociálních kontaktů, zůstane úplně sám. Bývá pro něj pak obtížné si sáhnout pro pomoc. Myslím, že nás ohrožuje, že když se stáhneme úplně, zůstaneme izolovaní, úplně sami. A nesáhneme si pro pomoc.
Extravert (E)
Extraverti potřebují být aktivní, něco dělat. Potřebují kolem sebe cítit lidi, vědět, že mají podporu. Chtějí mít úkol, snaží se aktivně si pomoct.
Co pomáhá: Jednoznačně lidé. Každý člověk, který přijde, který se ozve a vyjádří svou podporu, je pro extraverta nesmírně cenný. Extrovert potřebuje s někým sdílet, potřebuje hlavně mluvit, a každý, s kým o tom hovořit může, je pro něj velmi důležitý. "Pro mě vlastně nakonec není tolik důležité, co ti lidi říkají. I kdyby to byla ta klišé, co se nemají říkat. Hlavně, že tady jsou. Že mě poslouchají."
Co může introverty ohrožovat: Když ostatní lidé vidí, že je extrovert schopen o svém zármutku mluvit, že komunikuje a stýká se s lidmi, když vidí, že je aktivní a snaží se začlenit zpátky do běžného života, mohou mít pocit, že je v pohodě. Že nepotřebuje pomoct. Za vší jeho aktivitou a slovy jej a jeho zármutek mohou přehlédnout.
Škála způsobu přijímání informací S-N
Smyslové vnímání (S)
Lidé, kteří preferují smyslové vnímání, bývají hodně nohama na zemi. Soustředí se na své smysly, pamatují si detaily. Mohou si velmi přesně do detailu například vybavit okolnosti úmrtí svého blízkého a nevadí jim si je připomínat. Věří vlastním očím a uším, chtějí vědět a mít jistotu. Vyrovnat se se smrtí svého blízkého jim také pomáhají jejich smysly. Potřebují se vracet k tomu, co se stalo, potřebují se ujistit, že je to pravda. "Vlastně mě to pořád nepřestává překvapovat. On tady není. Pořád tomu tak trochu nevěřím. A přitom jsem tam byla, viděla jsem ho, viděla jsem ho i v rakvi, byla jsem na pohřbu a stejně mě to pořád překvapuje." Mají potřebu si znovu opakovat, připomínat, to, jak věci jsou. Prohlížejí si fotky, pročítají úmrtní list či zprávu z nemocnice, opakovaně se mohou chodit podívat na nápis na hrobě. Potřebují si zvyknout na novou realitu.
Preferovaný způsob přijímání informací může mít určitý vliv i na to, jak si pozůstalý představuje to, co se s člověkem stane po smrti. Lidé typu S se spoléhají na své smysly. "Není. Není tady jeho tělo. Není."
Intuitivní vnímání (N)
Lidé typu N mají tendenci si události pamatovat jako celek. Detaily pro ně nebývají tolik důležité. "Vlastně si ani moc nepamatuju, jaké to bylo, když umřel, mám to v takové mlze. Nevím přesně, kdo tam byl nebo o čem se bavili. Pamatuju si jenom, že přišla sestřička, řekla mi, že tam s ním ještě můžu být, tak jsem tam byla. A pak si pamatuju, že byl přikrytý plachtou ve vedlejší místnosti."
Preferovaný způsob přijímání informací může ovlivňovat to, jak si člověk představuje to, co se děje s duší po smrti. Intuitivní typy intenzivně hledají způsoby, jak zůstat se svým blízkým nějakým způsobem v kontaktu i poté, co zemřel. Je pro ně důležité se s ním nějak spojit. Povídat si s jeho duší, představují si, že i když není, tak někde je, třeba se dívá.
Škála Zpracování informací T - F
Myšlení (T)
Pro osoby s převahou myšlení je hlavním nástrojem jejich hlava. Snaží se věci pochopit, problémy vyřešit. "Ostatním jsem tím musela připadat až posedlá, jak jsem se pořád ptala." Převaha myšlení neznamená, že lidé typu T nemají city. "Jasně, že je mi hrozně. Důležité pro mě je, že si říkám, že teď ni přece má být hrozně. Později to překonám."
Co pomáhá: Člověk s převahou myšlení se snaží věcem v životě zejména porozumět, pochopit. Může být pro něj užitečné snažit se zjistit, co se stalo ("Chodila jsem za všema a snažila se minutu po minutě dát dohromady, jak to bylo") nebo proč se to stalo. Užitečný může být kontakt s odborníkem, který mu věci vysvětlí. "Otravovala jsem lékaře, psala jsem na mezinárodní farmakologickou společnost, sehnala kontakt na odborníka přes imunitu, snažila jsem se prostě dopátrat přesné odpovědi."
Co může lidi typu T ohrožovat: přepnutí se do hlavy a snaha zaměřit se na logiku může někdy znamenat zavření se vůči vlastním citům a znesnadnit kontakt se svým zármutkem, nemožnost jej nechat proběhnout. Někdy může být užitečné jít na pocity hlavou, například si přečíst něco o tom, jak probíhá truchlení, nebo to probrat s odborníkem, který tento způsob zpracování ztráty bude respektovat. "Domluvil jsem si schůzku s krizovým interventem od zásahovky, aby mi vysvětlil, co se to se mnou stalo."
Cítění (F)
Lidé s převahou cítění se v životě řídí převážně podle dopadu jejich rozhodnutí na ostatní. Je pro ně důležité, aby byl svět spravedlivý a aby všichni byli v pořádku. Což je přesně to, co se v době, kdy někdo blízký zemře, neděje. Jejich základní potřeba je ohrožena.
Co pomáhá: Lidé s převahou cítění, mají dobrý kontakt se svými pocity a nebojí se jich. Vědí, že je pro ně dobré, když je nechají proběhnout, když je vypustí ven. "Potřebuju brečet, brečet, brečet."
Co může F - typy ohrožovat: To, aby se ostatní lidé cítili dobře, je pro "efka" velmi důležité. Dávají pozor na to, aby ostatní příliš nezatěžovali, a mohou mít někdy tendenci zanedbávat své vlastní potřeby ve prospěch druhých. "Snažím se nedávat moc najevo, jak mi je, protože vím, že bych tím kamarádům zbytečně přitěžoval, mají svých starostí dost." Velmi často se v případě ztráty od sebe navzájem emočně odstřihnou členové nejbližší rodiny. "Vím, jak jim je, tak jim to nechci ještě zhoršovat tím, že budou vědět, jak je mně. Tvářím se, že jsem v pořádku a chodím se vybrečet do koupelny." Jindy ale chrání i ty, kdo by správně měli poskytovat podporu jim. "Pamatuju si, že když mi lékařka sdělovala, že Amálka umřela, první, co mě napadlo bylo, ať hlavně nebrečím, že by to té lékařce bylo dost nepříjemné."
Škála Životního stylu J - P
Usuzování (J)
Lidé s převahou usuzování (posuzování, souzení) potřebují věci plánovat, dělat věci postupně a dokončovat je. Ve věcech i životě mají rádi řád a pořádek. Smrt, zejména pokud přichází takzvaně mimo řád věcí, uvrhne jejich svět do chaosu, což je pro ně obzvláště těžké. "Chceš-li pánaboha rozesmát, řekni mu své plány. Ta zkušenost mě změnila. I když jsem v podstatě pořád organizovaný a plánovitý, rozhodně už nic neplánuju." Pomoct tady mohou každodenní malé rituály. Cokoli, co lze udržet a nechat stejné jako to bylo předtím, může být důležitá životní kotva. "Naučil jsem se žít tak, abych neměl žádná očekávání."
Vnímání (P)
Lidé s převahou vnímání mají rádi, když možnosti zůstávají otevřené. Věci neplánují, řeší je až podle potřeby, vyhovuje jim práce pod časovým tlakem, neradi plánují. "Nemá smysl plánovat věci dopředu. Beru je tak, jak přicházejí." Smrt převrátí svět naruby. To platí i pro lidi typu P. Mají ale v tomto případě výhodu, protože už mají vytvořené strategie, jak si v životě poradit s nejistotou. "Teď už se bojím mít z něčeho radost, protože vím, že by to pak mohlo dopadnout špatně. Že není žádná záruka. Tak jsem se naučila žít teď a tady. Jenom teď a tady. Protože TEĎ přece můžu mít radost. Teď ji mám. Bez ohledu na to, co bude potom."