Je už to lepší?
Když jste přišli o někoho blízkého, otřáslo to vaším světem. Vaší důvěrou v bezpečí. Vaším pocitem smyslu. Vašimi vztahy. Obrátilo naruby radost. Možná to trvá dlouho. Asi déle, než jste čekali. Možná to už přešlo a pak se to objevilo znovu v jiné intenzitě. Možná už jste to přijali. Možná už je to lepší. Nebo ne?
Smutek a žal, které prožíváme, když nám někdo umřel, se mění. Jiné to je, když se dozvíme o úmrtí, jiné na pohřbu, jiné po něm a smutek zůstává i půl roku po tom, co jsme svého blízkého ztratili. V té době si už ostatní zpravidla myslí, že jsme se s tím vyrovnali. Jenže jak se má člověk smířit s něčím, s čím se smířit nedá? Můžete vyhledat blízkost někoho, kdo to zná, kdo něčím podobným prošel. Můžete se inspirovat příběhy jiných lidí, kterým někdo zemřel. Existuje zvláštní portál určený umírajícím a pozůstalým, stránky pro rodiče, kteří přišli o dítě, nebo pro mladé lidi, kteří ztratili někoho blízkého. Můžete zkusit psychologa, terapeuta nebo poradce pro pozůstalé. Odžít si to ale stejně nakonec budete muset sami.
Kdykoli se člověk cítí lépe, obvykle začne dělat věci, které mu dělají radost. Všimne si, když v rádiu hraje oblíbená písnička. Začne si dělat starosti i o věci, které nesouvisí se zemřelým. Přestane se cítit provinile, když se něčemu zasměje, nebo se o něco zajímá ("já si tady klidně snídám a on už nikdy snídat nebude...").
Všimněte si, jak a jaké věci teď děláte a co cítíte - zaměřte se na to, co se objevilo, když vám začalo být lépe. Může vám to napovědět něco o vaší cestě ve světě bez vašeho blízkého. Zkuste jednou za čas odpovědět na některé z těchto otázek. Doplňte všechny věty, nebo jen ty, které vám v tuto chvíli přijdou smysluplné.
Zapište si své odpovědi a někam si je schovejte. Nebo si pište deník. Za měsíc nebo dva můžete stejné otázky zodpovědět znovu, nebo se vrátit k těm předchozím. Možná už je to lepší.
Inspirace: www.hospicenet.org
Vzpomínám hlavně na hezké nebo veselé chvilky s ní/m.
Během uplynulého měsíce jsem dospěl/a k následujícím rozhodnutím:
Objevil/a jsem v sobě tyto schopnosti, o kterých jsem ani nevěděl/a:
Byla to hrozná zkušenost. Změnila mě a posunula. Naučil/a jsem se... Stal/a jsem se...
Cítím, že jsem získal/a zpátky vládu nad těmito oblastmi ve svém životě:
Cítím naději, že...
Mám do budoucna v plánu toto:
Získávám podporu od... (přemýšlejte o lidech, společenstvích a aktivitách, které jsou pro vás nyní důležité a pomáhají vám dát životu smysl. Mohou to být přibuzní, přátelé, sousedé, učitelé, kolegové, duchovní, ale klidně také zvířata nebo někdo jiný. Možná pro vás je důležitá škola, práce, sportovní aktivita, kostel, umělecká aktivita nebo něco podobného).
Toto jsou mé oblíbené věci (obrázek, šperk nebo jiná vzpomínka):
Jak pomoct truchlícím
Někdo, koho znáte, právě někoho ztratil. Je to hrozné. Pořád ně něj myslíte. Jak to asi zvládá? Co mu říct? Co se vůbec dá v takové chvíli říct? Jak mu dát najevo, že s ním cítím? Aby to nebylo hloupé. Aby to nebylo vlezlé. Asi bude lepší ho v jeho smutku nerušit.
Je obvklé, že si lidé nevědí rady, jak k truchlícímu přistupovat. Většinou to vyřeší tím, že se mu vyhýbají. A tak se ke ztrátě, ke smutku a ke všemu, co teď musí pozůstalý řešit, přidává navíc ještě osamělost.
Úmrtí někoho blízkého vede obvykle k tomu, že se člověk stáhne více do sebe, potřebuje čas a prostor na to, aby se postupně se svým milovaným rozloučil, a většinou ho nemá tolik, kolik by potřeboval. Uzavřít jeden život z hlediska úřadů je časově náročné. Mám ale zkušenost, že každý, kdo se vyrovnává se ztrátou, ocení možnost přijít na jiné myšlenky. Určitou pozornost ostatních vnímá spíše pozitivně. Pokud ho ostatní nevyhledají, on za nimi sám nepřijde, protože je plně zaměstnaný svou ztrátou. Přitom ale právě laskavost, péči a společnost
druhých velice potřebuje, aby mohl časem najít v životě znovu nějaký smysl.
Jak svůj zájem a vřelost projevit tím vhodným způsobem? Tady je několik námětů, třeba vás některý z nich inspiruje.
-
Projevte svou soustrast. Pro pozůstalé je důležité, kdo jim projevil účast. Kdo přišel na pohřeb, kdo se ozval, kdo poslal květiny nebo kondolenci. Příklad, jak napsat kondolenční dopis, najdete zde.
-
Projděte staré fotky, jestli mezi nimi neobjevíte nějakou hezkou se zesnulým, kterou jeho pozůstalí ještě neviděli, nebo ji nemají. Možná máte jinou památku, kterou můžete pozůstalým připomenout. Určitě to pro ně bude milá vzpomínka.
-
Pozvěte svého přítele k aktivitě, na jakou jste spolu byli zvyklí. Pozvěte ho do kina, zeptejte se, jestli si nechce zahrát tenis nebo se přidat na pivo... Jestli odmítne, znamená to, že na něco takového nemá myšlenky. Zkuste to za měsíc nebo za dva znovu, možná teď ocení možnost přijít na jiné myšlenky. Mám za to, že vhodnější je nějaký "bezpečný" typ aktivity, u kterého nehrozí, že se na něj sesype spousta lidí a otázek.
-
Nabídněte se, že za něj převezmete nějaký úkol. Existují staré pohřební tradice, kdy se vzdálenější příbuzní nastěhují do domu pozůstalých a převezmou všechny jejich povinnosti, aby měli čas začít se sžívat se svou ztrátou. U nás by něco takového bylo jistě překvapující a nejsem si jistá, jestli by takovouto pozornost pozůstalý přijal s povděkem. Můžete se ale nabídnout, že budete vodit ráno děti do školy. Vezmete psa na veterinu. Přinesete mu hrnec polévky, nebo večeři (a ani nepůjdete dál). Vezmete jejich děti na výlet do ZOO - dětem se uleví, když přijdou na jiné myšlenky, rodičům se uleví, že budou mít chvíli na sebe.
-
Vyjádřete svou podporu něčím milým. Jedna klientka, kterou jsem měla velmi ráda, mi vyprávěla, že ji potěšilo, když dostala dopis od své kamarádky. V obálce byla vystřižená její silueta z krásného balícího papíru a k ní vzkaz "takhle tě objímám."
-
Ozvěte se mu a zeptejte se, jak se má. Možná potřebuje s někým mluvit. Třeba vám bude vyprávět o tom, jak zle mu je, ale možná řekne, že se má docela dobře. Třeba mu něco v poslední době udělalo radost a nemá o tom komu říct. Vzpomínáte na postavu zamilovaného chlapce z filmu Láska nebeská?
-
Vzpomeňte si na něj taky později. V prvním týdnu a možná ještě i pár dní po pohřbu dostanou pozůstalí obvykle velkou podporu od svého okolí. Smutek a truchlení tehdy ale neskončí, spíš začne. Myslete na ně i za měsíc, za půl roku... Pro vás je možná smrt jejich blízkého už hluboká historie, můžete si myslet, že už snad měli dost času se s ní srovnat, věřte ale, že pro ně je ta ztráta stále velmi živá a bolestná.