Jak zvládat... první dny

Možná se tomu, co se stalo, zdráháte uvěřit. Možná se cítíte zle. Možná se cítíte relativně dobře, ale máte pocit, že by to tak nemělo být. Možná necítíte vůbec nic.

Nevím, co se vám stalo. Mohl to být úraz, přepadení, úmrtí někoho, na kom vám záleželo, velká ztráta, nějaká šokující věc, kterou možná znáte z televize, ale nikdy vás nenapadlo, že by se mohla týkat právě vás. Prožili jste trauma. 

Co teď? Možná vás v souvislosti s ním čekají některé nutné procedury - úřední úkony, lékařská ošetření, telefonát. To je jasné. Jedna věc, na kterou nesmíte zapomenout, je ale mnohem méně nápadná: a tou jste vy. 

Několik prvních hodin budete nejspíš v šoku. V ochranné  bublině adrenalinu, který omezí na minimum všechny nejhorší pocity, zúží vnímání. Pomáhá vám se dostat pryč ze situace, vyřídit to nejnutnější a uchýlit se někam do bezpečí. Možná u vás byl lékař a dostali jste něco na uklidnění. Udělejte to základní a běžte domů. Dýchejte. Spěte. Nedělejte nic, neřešte nic, pokud na vás mají ostatní nějaké nároky, odmítněte je. To hlavní jste zvládli. Přežili jste. Všechny své síly ještě budete potřebovat.

Pak to začne bolet. Může to být opravdu hrozné, anebo se to dá vydržet. Vaše duše vám tak dává zprávu, co je třeba udělat pro léčení. Naslouchejte svému tělu. Naslouchejte svému srdci. Dělejte, co vám radí.

Pokud cítíte únavu, zalezte si do postele a ležte nebo spěte. Vaše duše i tělo potřebují klid, potřebují načerpat energii, vypnout. Dopřejte si ji. Neříkejte, že to nejde. Kdyby se vám stalo něco jiného a vy teď třeba leželi v kómatu, okolí by to taky muselo zvládnout bez vás. 

Jestli potřebujete mít pořád někoho u sebe,  zavolejte známým a buďte s nimi. Zapomeňte na myšlenku, že obtěžujete. Vaši nejbližší, rodina, přátelé, kolegové o vás mají starost a rádi by pomohli, jen nevědí jak. Tím, že si řeknete o jejich blízkost, jim nepřidáváte starosti, kterých už tak mají sami dost. Naopak jim o jednu starost ulehčíte. Věřte, že to pro vás dělají rádi.

Pořád na TO myslíte? Prohlížejte si fotky, přečtěte si lékařskou zprávu, mluvte o tom stále dokola, je to způsob, jak ten zážitek zpracováváte. Nemyslete na to, jestli tím ostatním lezete na nervy. Pokud je toto váš způsob, jak se s tím vyrovnáváte, pak ho použijte. Pokud svým myšlenkám a s nimi spojeným pocitům teď dáte volný průchod, nebudou se muset nutkavě protlačit někdy později. Doporučení ke kognitivnímu zpracování celé události má jednu výjimku. Nečtěte noviny. Odolejte a vyhněte se všemu, co se o vašem případu píše či říká v médiích. Věřte mi, to vám nepomůže. Jen zjistíte, že je to překroucené, zkreslené nebo úplně špatně. A vtipné či nenávistné komentáře čtenářů v diskuzi pod článkem vám taky nepřidají.

Když cítíte, že vás rozrušuje cokoli, co vám tu událost připomíná, je to nejspíš proto, že potřebujete znovu získat pocit bezpečí. Odstraňte ze svého okolí všechno, co je vám nepříjemné. Samozřejmě, nemůže to tak být napořád, ale než se pustíte do zvládání těžších úkolů, je dobré získat k tomu co nejvíce sil. Tím, že si budete bolestnou událost stále připomínat, si nepomůžete. Jen znovu a znovu prožíváte bolest a ztrácíte další síly.

Tyto rady si navzájem odporují. Já vím. Co nevím (a neví ani nikdo jiný) je, co v tuto chvíli potřebujete právě vy. Jediný, kdo to vědět může, jste vy sami. Je dost možné, že se to, co právě potřebujete, střídá. Někdy se stane, že jsou pocity úplně chaotické. To je v pořádku, takto funguje uzdravování. Nechte si napovědět vlastní intuicí, moudrostí svého těla. Vyberte si právě tu léčbu, která vám zní dobře. To je to pravé.

Několik všeobecně platných rad

    •    Pečujte o své tělo. Ať se stalo cokoli, prvotním cílem traumatu je vždy tělo. Nemusíte být nutně fyzicky zranění, ale zažíváte obrovský stres, se kterým se potýká právě vaše tělesno. Hodně odpočívejte, pijte hodně vody, jezte kvalitně. Pokud je to pro vás možné, nechte se obejmout. Klidně si v lékárně kupte vitamíny na nervy, je to něco, co vám nepomůže hned, ale podpoří to vaše uzdravování. 

    •    Buďte opatrní s antidepresivy a léky na uklidnění. Znovu využiji analogii s tělesným zraněním. Léky od bolesti vám zlomenou nohu nevyléčí. Mohou vám hodně ulevit a pomoci přečkat to nejhorší, mohou ale také prodloužit dobu vašeho léčení. Pokud neucítíte bolest, začnete nohu příliš brzy zatěžovat a můžete si ublížit. To, co cítíte, vám dává vodítko k tomu, co je třeba udělat. Tište svou nejhorší bolest, ale nezapomínejte na to, že je třeba se šetřit. 

    •    Pracujte s dechem. Pokud jste někdy cvičili jógu, máte zkušenost s tai-chi nebo podobným cvičením, můžete je teď využít. Buďte teď a tady. Vaše myšlenky se většinu času pohybují někde jinde. Vracejí se k tomu, co se stalo, nebo si dělají starosti o to, co bude, a jak. Když na to myslíte, rovnou to prožíváte. Znovu se vám děje něco, co jste nechtěli zažít, nebo už předem prožíváte katastrofu, která pravděpodobně ani nenastane. Vraťte se do přítomnosti. Do svého těla, do této místnosti.

    •    Všímejte si radosti. Jestli je vám špatně, jistě to není úplně pořád. Všimněte si okamžiků, kdy je to dobré. Tady si můžete aspoň na chvíli odpočinout. Dělejte víc toho, co vám dělá dobře.

Pamatujte, že to není napořád. Všechno to nepříjemné bude postupně slábnout a ustupovat. Velká část se spraví brzy, něco zůstane déle. Nespěchejte na sebe. 

Telefon

777 679 157

  • Pinterest - Bílý kruh
  • Facebook - White Circle
  • LinkedIn - White Circle

Na Baranovci 30

Ostrava