Ty mi prostě nerozumíš
Jedna známá mi připomněla knížku, kterou jsem kdysi četla. Dokonce si myslím, že ji ještě někde musím mít. Je skvělá, řekla bych, že mi hodně dala. Obal nic moc, název tuctový, ale obsah vám může změnit pohled na spoustu sporů... Napsala ji lingvistka, která zkoumala způsoby, jakým spolu hovoří muži a jak ženy. Myslím, že ji ještě někde mám. Rozhodně se vydám do svých krabic s knížkami, které mi bylo líto vyhodit a přendám si ji na čestné místo mezi knížky, ke kterým se hrdě hlásím, protože tam patří.
Jmenuje se Ty mi prostě nerozumíš a napsala ji Deborah Tannen. Je vyprodaná, ale kdybyste na ni třeba někde v antikvariátu nebo v knihovně narazili, tak po ní rozhodně sáhněte. A dobře poslouchejte.
Deborah Tannen je lingvistka a všímala si rozdílu mezi muži a ženami z pohledu komunikace. Všechny následující řádky jsou výsledkem výzkumu, takže i když je budu popisovat jako pohádku o mamutech, stojí za ní věda.
Pohádka o mamutovi
Jedním z hlavních rozdílů v komunikaci mužů a žen je důvod, proč spolu hovoří. Kdysi dávno, když muži ještě lovili a ženy udržovaly oheň, trávila obě pohlaví hodně času odděleně a jejich komunikace mohla vypadat nějak takto: muži si rozdělili úkoly a šli na lov. Každý plnil svůj úkol (pokud možno tiše, aby zvíře nevyplašili), mluvili pouze tehdy, když bylo třeba něco říct (třeba "Podívej, napravo." nebo "Drž tu nohu pořádně, ať mě nekopne." nebo třeba "Jsem z vás nejrychlejší, budu nadhánět.") Oproti tomu ženy byly spolu zavřené v jedné jeskyni, hlídaly oheň, tu a tam přihodily polínko a čekaly. Zoufale se snažily zabránit ponorkové nemoci a tak si zkrátka povídaly. O lecčems. O tom, co mají společné. Že bylo maso minule trochu mdlé. Že by to možná chtělo nějakou bylinku. Nebo kdyby tak už vynalezli sůl... Jaké nadělení bylo tenkrát, když jim málem vyhasl oheň. A že snad tentokrát ti chlapi nedonesou takového tuhého obra, jako jednou, vždyť se to nedalo pokousat!
Podobné komunikační vzorce si držíme dodnes.
Muži spolu mluví zejména proto, aby si vyměnili informace potřebné k vyřešení úkolu, ženy spolu mluví proto, aby upevnily svůj vztah.
Komunikace žen je vodorovná, obvykle se snaží vyhýbat konfliktním tématům. Muži spolu častěji mluví hierarchicky, během rozhovoru si zároveň ujasňují, kdo má největší schopnosti (k tomu, aby mohl být úkol úspěšně splněn, je totiž třeba vědět, kdo má kolik sil a kdo tady tomu velí).
Když muž druhému člověku něco sděluje, chce jej prostě informovat, nebo se poradit. Obecně je ale raději, pokud může situaci zvládnout sám, cítit se kompetentní. Žena potřebuje situaci sdílet, hledá podporu, soucit a sounáležitost.
Zdroj nedorozumění
Toto základní nastavení nám pak občas může trochu zamotat vztahy, když spolu hovoří žena a muž. Když si žena postěžuje na nedosoleného mamuta, chce si povídat, protože tím druhému zároveň vyjadřuje blízkost, nabízí nekonfliktní téma, chce si poslechnout recepty na mamuta, postěžovat si. Muž je nastavený na řešení, přinese sůl, nebo začne nabídne jednoduchou radu, jak to udělat. Žena není spokojená, protože si myslí, že ji muž neposlouchá. Muž tedy nabídne jinou radu, přinese další sůl, a nakonec odchází naštvaný, protože udělal všechno, co bylo v jeho silách a ženě je to stejně málo.
Commentaires