O vině

Vina je pocit, který obvykle vnímáme jako nevítaný a snažíme se mu vyhnout. Je to velice užitečný nástroj, který nám pomáhá stát se lepšími.

Jde o sociální emoci. Když udělám něco, co naruší hranice druhého člověka, cítím vinu. Vina je strážce hranic. Objevuje se v situacích, když udělám něco, co bych neměl (případně neudělám něco, co bych udělat měl). Protože je nepříjemná a snažím se jí vyhnout, příště už v podobné situaci budu jednat správně. Podněcuje mě k tomu, abych to napravil. Pomáhá mi růst.

Způsob, kterým se se svou vinou mohu vypořádat, je přijmout ji. Vzít ji do vlastních rukou a proměnit ji ve zodpovědnost. Ano, tu věc jsem skutečně udělal a nebylo to dobře. Udělal jsem chybu nebo nesprávné rozhodnutí a dnes toho lituji. Možná i velmi hořce. Jsem za ten čin zodpovědný a vím to. Kdybych to mohl vrátit, udělal bych ty věci jinak, ale bohužel to nejde. Vím, že už to takhle nikdy nechci znovu.

Tak snadné to ovšem není.

Existuje skutečná vina a pak vina iracionální. Nelogická, nesmyslná. Vina, kterou pociťujeme i za věci, za které reálně nemůžeme. Dítě se cítí provinile za to, že se jeho rodiče rozvedli. Žena cítí vinu za to, že její dítě zemřelo. Muž cítí vinu za to, že jel výjimečně do práce včas, protože kdyby se zpozdil, nebyl by na křižovatce zrovna ve chvíli, kdy do něj narazila dodávka. Někdo, kdo žije s celoživotním pocitem viny za všechno. Za to, že je. Potíž s iracionální vinou je ten, že není reálná. Jde o věci, které jsme v tu chvíli nemohli ovlivnit, předvídat nebo spolu možná ani nesouvisejí.

Další potíž s vinou nastává tehdy, když se promění v hanbu. Vinu cítíme za něco, co jsme provedli. Stud pociťujeme za to, kým jsme. Je to hlubší, vnitřně zakořeněný pocit, že s námi jako osobou je něco v nepořádku. Zatímco vina říká „udělal jsem něco špatného“, stud říká „jsem špatný“. A to jsou dvě velmi různé věci. Protože pokud věřím tomu, že jsem dobrý člověk a udělal jsem něco špatného, povede mě to v životě k jiným volbám, než když věřím tomu, že jsem hrozný člověk.

Vina nás změní. Možná dobrým, možná špatným směrem. Podle toho, jak s ní naložíme. A to máme ve svých rukou.