Nechci být šarlatán

K něčemu se vám přiznám. Já moc nemusím "ezo." Jsem cynik. Drsná a racionální. Miluju vědu. Neberou mě takové ty věci, jak v hábitu vystoupáte na horu, hluboce vás prostoupí láska, dojdete osvícení a pak slezete dolů, pořídíte si tibetskou mísu a za šílené prachy začnete to osvícení prodávat ostatním. Jako kurz. Duchovno není mou silnou stránkou, nijak výrazně se v něm nevyznám a hluboce respektuji spiritualitu a jedinečný přístup každého člověka. Často se na něj ptám a jsem zvědavá.


Vždycky zbystřím, když mi někdo, kdo je v nějaké velmi náročné životní situaci, nebo je hluboce zraněný, hlásí, že byl u kartářky. Že dítě, které si ubližuje, rodiče vzali k numerologovi. Člověk točící se v bludném kruhu domácího násilí na to jde přes energii krystalů. Na druhou stranu, toto jsou profese, které se netváří, že jsou něco jiného. Jsou "ezo" už ze své podstaty.


Mnohem děsivější jsou pro mne nejrůznější směry, které se tváří vědecky a sofistikovaně. Velmi rychle vám vysvětlí, že si za své potíže můžete sami svým přístupem, všechno je to ve vaší hlavě a následně odstraní dlouhodobé vzorce, osvobodí podvědomí, vyčistí bloky. Vysublimují nádor, srostou kosti. Obvykle přiložením něčeho, poklepáním někam, případně opakováním nějakých vět. Hlavně je třeba totálně změnit přístup, jestli to takhle povedete dál, nemůžete se divit, že... (vložte libovolný problém, který právě máte), dovedli jste se k tomu sami. K tomu pravidelně užívejte čaj Rozdmýchání vyhořelého jsoucna za čtyři sta. Občas když to poslouchám, mám trochu pochybnosti, jak moc má všechny ty vzorce a bloky vyčištěné ten terapeut, když má ve všem tak jasno.


Pro mne osobně je na podobných směrech matoucí to, že jsou často postaveny na dobré myšlence. Pro vhled, pro zazdrojování, pro změnu úhlu pohledu můžou být užitečné. Bývají jednoduše uchopitelné, snadno pochopitelné a tak se jich často někdo chopí, aby pomáhal druhým. Věřím, že vždy s dobrým úmyslem. Nejsem si ale jistá, jestli vždy zodpovědně. Jestli mají lidé pro práci s těmito technikami správný výcvik. Jestli pracují pod supervizí. Jestli vědí, co dělají.

Mám za to, že to, aby mi někdo terapeuticky pomohl, není podmíněno počtem titulů, které má. Vždyť tady někde na stránkách mám Freudův citát "Tam, kde se dotýkáme duše, léčíme tím, kdo jsme, ne tím, co známe." Ale stejně. Na stránkách každého terapeuta se dívám na informace O mně. Někdy ve mně vzbuzuje pochybnosti. Jestli ten, kdo si říká terapeut, vždycky pracuje v souladu s etikou. Jestli to není šarlatán. Protože hranice nemusí být někdy zjevná.

Já sama zpravidla nemám výraznou potřebu se někde angažovat a organizovat. Nejsem členem mnoha spolků a asociací. Téma duševního zdraví a bezpečí při nakládání s ním, je pro mne ale důležité. Jsem si vědomá toho, že není vždy snadné poznat, jestli terapeut, kterému se svěřuji do rukou, je bezpečný. Jeden ze způsobů, jak si to ověřit, je to, zda má příslušné vzdělání a zda pracuje pod supervizí. V mém oboru pak do jisté míry "bezpečnost" psychoterapeuta zaštiťuje členství v České asociaci pro psychoterapii. Podmínky pro členství splňuji už dlouho, nějak jsem ale neměla potřebu být její součástí. Rozhodla jsem se až teď. No nic, jenom hlásím, že jsem tam.










Doporučené
Nejnovější