Životní příběh
Existuje takový obraz, že se všechny události, které prožijeme, zapisují do knihy našeho života, a když je dopsána, tak se zavře. Představa, že každý z nás má svůj životní příběh. Historii. Ságu. Životní linii se svými vrcholy a pády.
Ve skutečnosti ale věci v životě nemají úvod, stať a závěr. Často se dějí nahodile, bez důvodu, bez následku.
Smysl do nich vložíme až my, právě tím příběhem, způsobem, jakým jej vyprávíme, jak nad ním přemýšlíme a jak jej sdílíme s lidmi kolem. My lidé máme potřebu a dar věci a události si nějak uspořádat. Propojit je tak, aby jedna navazovala na druhou, aby spolu souvisely, aby dohromady dávaly smysl. Přidat svému životu rámec. A tím je právě náš životní příběh.
Životní příběh je důležitou součástí naší osobnosti. Je částí naší identity, toho, kdo jsme. Je to příběh o tom, jak jsme se stali tím, kým jsme dnes a zároveň v sobě nese i předobraz toho, jak bude pokračovat. Noc oživlých mrtvol bude mít nejspíš jiný konec než Láska nebeská.
Životní příběh s tím, jak ho sami vnímáme a jak ho vyprávíme ostatním, není výčet absolutně všeho, co se nám v životě přihodilo. Je to spíš vypíchnutí toho, co považujeme za důležité, to, o čem věříme, že nás nějakým způsobem utvářelo. Ve svých příbězích se zaměřujeme na výjimečné události. Dobré i špatné. Jsme to my sami, kdo událostem přidává smysl a předpokládá, že nás formují. Naše interpretace takových událostí se ale mohou lišit.
Představte si někoho, koho učil dědeček plavat tak, že ho hodil do vody. Díky této zkušenosti se naučil nejen plavat, ale také brát na sebe riziko, vrhat se do nových věcí a dnes je z něj úspěšný podnikatel. Jiný člověk by si ale stejnou událost vysvětluje jako příčinu toho, že nesnáší vodu a ztratil důvěru v autority. A někdo další by tuto událost ze svého příběhu úplně vynechal, protože by ji považoval za zcela bezvýznamnou.
To, které události do svého příběhu zahrnujeme, a zejména způsob JAK je do něj zahrneme, ovlivňuje i způsob, jakým si je pamatujeme. To je něco, co děláme v terapii. Vyprávíme příběhy. Třeba i ty, které vyprávíme neradi. Někdy i ty, které dosud vyprávěny nebyly. Domyslíme jim nový konec. Abychom jim dali možnost se změnit.
Ne, já vím, že události nezměníme. A jsou věci v životě, které nejde změnit, nejde je spravit. Můžeme je jenom nést. Toto se stalo. Bylo to hrozné. Tečka. Žádný happyend.
Co ale můžeme změnit, je to, jak své příběhy vyprávíme. Jak je vnímáme. Koho z nás udělaly. Protože ruku v ruce s tím, jak se sami měníme, proměňuje se i způsob, jakým vyprávíme svůj příběh. Každý z nás je hlavním hrdinou svého příběhu, zároveň ale i jeho autorem a zejména jsme jeho vypravěči. Svůj příběh žijeme a máme možnost jej ovlivnit.
Existují dvě věci, které velmi úzce souvisejí s pocitem, že se mi v životě dobře vede.
První z nich je pocit, že v životě mám dobré a pevné vztahy.
A ta druhá je domněnka, že máme věci pod kontrolou.
Ze své terapeutické práce mám zkušenost, že se obě tyto věci ovlivnit dají. Že lze život dostat zpátky do svých rukou, jakkoli beznadějně to mnohdy na začátku vypadá. Já ty vyprávěné příběhy miluji.
Mějme to na paměti. Jsme to my sami, kdo ze svého života může udělat dobrý příběh. Dáváme jím svému životu jako celku i jeho jednotlivým událostem význam. A každý z nás může ovlivnit to, jak jej vypráví. Jestli to bude thriller nebo oddechovka, tragédie, komedie či romantický film.
Trocha teorie:
Teorie narativní identity předpokládá, že si jedinec konstruuje vlastní identitu tím, že integruje své životní zkušenosti do celistvého vnitřního, vyvíjejícího se příběhu, který mu umožňuje pocit jednoty a smyslu v životě. Tento životní příběh pak spojuje jedincovu minulost (tak jak si ji pamatuje), přítomnost (tak jak ji vnímá) a budoucnost (tak jak ji očekává). Podobně jako ostatní příběhy má i tento své postavy, epizody, prostředí a náměty a často sleduje typický model vyprávění - má začátek (spouštěcí událost), střed (následky) a konec (rozuzlení).
Zdroje:
Emily Smith: The two kinds of stories we tell about ourselves. https://ideas.ted.com/the-two-kinds-of-stories-we-tell-about-ourselves/
Narrative identity. Wikipedie.
