Akutní trauma

Zaujal mne moudrý text německé terapeutky o tom, jak co nejlépe zvládnout extrémně zátěžovou situaci. Jeden z důležitých faktorů, které člověku pomohou závažné traumatické události dobře zvládnout, je rozumět tomu, jak léčení z traumatu probíhá. První věc, kterou vám v takové situaci psycholog poskytne, je vysvětlení a poučení o tom, co se s vámi může dít.

Naše tělo i duše jsou vybaveny mechanismy, které nám pomáhají podobné situace zvládnout, ať jsou sebehorší. Léčení ovšem neproběhne během několika málo hodin, jak bychom si představovali, spíše je to otázka týdnů. Pokud svou duši správně podpoříme, a nebudeme jednat proti svým úzdravným procesům, máme dobrou šanci, že se nám podaří trauma zpracovat a nerozvine se v posttraumatickou stresovou poruchu.

"Při velkých nehodách jako je pád letadla či železniční neštěstí je dnes už obvyklé vedle lékařů záchranné služba na místo neštěstí přivolat i psychology. Psychologové záchranné služby považují rychlou pomoc pro duši za stejně důležitou jako péči o tělo. Říkají, že pro duši by měla existovat záchranná služba stejně jako pro tělo. První pomoc slouží zpravidla k odvrácení dalších škod a napomáhá uvést do chodu vlastní léčivé zdroje.

Všechno, co našemu organismu pomáhá uvolnit vlastní léčivé síly, proto považuji za hodné doporučení. Za mnohem méně příznivé považuji masivní zásahy zvenčí, které organismu vůbec nedopřejí čas, aby zažil vlastní uzdravující síly. Profesionálové tedy mohou udělat mnoho dobrého, když postiženým a jejich blízkým podají vysvětlení a uklidní je. Za dobrou pomoc rovněž považuji zprostředkování vědění o normálním zpracování traumatizací. Je dobré vědět, že náš organismus disponuje dvěma způsoby zpracování: jednak "utěsněním a zapouzdřením", jednak tím, že se s věcí intenzivně vypořádá. Obojí se střídá ve fázi zpracování po akutním traumatu. Způsoby chování, které z pohledu zvenčí působí zvláštně, jako například stažení se nebo ustavičné mluvení o události, bychom měli chápat jako snahy organismu poskytnout si pomoc.

A je důležité si ujasnit, že tyto mechanismy u řady lidí také zabírají. Podmínkou je, aby si dopřáli dostatek času, aby se mohli stáhnout nebo mohli mluvit, aby své noční můry rozpoznali jako nutné zlo spojené se zpracováním a neprohlásili to vše hned za chorobné stavy, které je třeba zahnat uklidňujícími prostředky. Potom jsou často dobré šance, že se i hrozné věci dají zpracovat."

Zdroj: Luise Reddemann: Léčivá síla imaginace, Portál, Praha 2009, str. 20-21